ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Spatřiv kámen hlínu, řekl: „Proč jen ty tu na tom milém světě jsi? Zdaž neděláš nám ostatním nerostům hanby? Každý se ti už z daleka vyhýbá, aby si nohou nezamazal a jsi-li na poli, naříká hospodář, že jsi mrtvou půdou, že mu žádného užitku nepřinášíš!“

A co tak nerozvážně kámen hovořil, přišel cihlář a nakopav hlíny a upraviv ji v cihelně, pevných cihel z ní nadělal, ty vypálil a na staveniště odvezli.

Když pak zedníci jali se stavěti dům z kamene a cihel, stalo se zvláštní náhodou, že pyšný náš kámen položen byl ve zdivu právě vedle cihly, nedávno vyrobené.

„Nuž vidíš, pane bratře,“ pravila cihla, „nejsem z tak špatné hmoty, jak jsi se nedávno domníval a může zde hlína také tak dobře prospěti, jako ty a každý jiný, jen když se jí pomůže a když se upraví, k čemu jest potřebná i užitečná. Pamatuj si, že neopatřil všemocný Tvůrce všecko, co byl stvořil, stejnými vlastnostmi, stejnými dary, ale ponechal člověku na vůli, aby si i méně důležité věci sám zveleboval a zdokonaloval.“

A nyní snášel se kámen s cihlou klidně. Vypínavost jej zcela přešla.