ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Na stole boháčově rozloženy byly různé zlaté, stříbrné i železné příbory a nádoby.

Pojednou počalo se vychloubati zlato a hned po něm i stříbro, že jsou nejvzácnější a nejdražší kovy na světě a že by bez nich svět ani tak krásným a cenným nebyl a posmívajíce se železu, bez přestání jím opovrhovaly.

„Z tebe jen věci sprosté a pro obyčejnou potřebu se vyrábějí. Skoro bychom se měly za tebe styděti!“

Odvece železo chladně: „Jak jste oba ješitni a malicherni! Pohleďte jen do své minulosti, poznejte ji a jinak budete souditi. Kdo medle, uvažujte, pomáhal a pomáhá vám z útrob matky země na tento svět? Kdo kopá, vrtá, dlabe a teše v horách, skalách, v hlubokých dolech země, aby vás ve tmách podzemních vyhledal, vás na světlo vynesl, přizpůsobil a zdělal? To činím já, železo, o němž tak nešetrně mluvíte a jímž tak opovrhujete. Snad nahlédnete nyní, co byly byste bez mé pomoci? Mrtvy odpočívaly byste ve tmavém lůně matky země a nikdo by o vás nezvěděl! A proto buďte spravedlivými!“

Od těch dob nikdy více ušlechtilejší tyto kovy nad železo se nevypínaly.