ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Spatřivši nezkušená jalůvka na poli vedle pastviny mladý, bujný jetel, ihned chutě do něho se pustila.

„To je pravá pochoutka,“ libovala si, „takové dobré a křehounké potravy jsem ještě nikdy ani neokusila. A co jí tu je! Napasu se do syta, kdo ví, kdy mi tak dobrého krmiva bude opět dopřáno!“

„Jen zvolna, nezkušená dcero,“ napomínala ji matka kravička, „jen zvolna, buď rozumná a střídmá! Mladého jetele nesmíš se napásti do sytosti, sice bys mohla se nadmouti a prasknouti. Je to velmi nebezpečné!“

„Nevím, jakby mi mohlo škoditi, co mi chutná?“ řekla tázavě jalůvka a pásla se dále, rady a výstrahy matčiny nedbajíc.

Ale netrvalo dlouho, následky se objevily. Jalůvka byla nadmuta.

Přišed hospodář a vida, co se stalo, pomáhal jalůvce, ale nic naplat. Nebylo již pomoci. Zavolali řezníka, aby ji zabil. Ach což naříkala a litovala nešťastná jalůvka, že oddavši se okamžitému požitku, nedbala střídmosti, jak jí matka byla radila.

Lítost ta však přišla pozdě. Po velkých bolestech musili ji zabiti, aby aspoň maso její mohlo se požíti.