ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Lasička, tchoř a kuna uzavřeli smlouvu, že každý, co uloví, do společné skrýše přinese, kde se o to stejným dílem rozdělí. Tchoř měl přinášeti vejce, lasička kuřátka a kuna větší drůbež. A aby smlouva ta měla právní platnost, k starému lišáku — advokátovi — s ní k sepsání a potvrzení se odebrali. Lišák vyhověv jejich žádosti, smlouvu napsal a tázal se pak chytře, kam nejdříve na lup se vypraví, to že též do smlouvy dáti musí.

„Do panského dvora, tam hojnost všeho,“ odpověděla kuna a ostatní přisvědčili.

„To je má nejlepší komora,“ pomyslil si lišák, ale mlčel. Sotva však odešli, sebral se lišák a pospíchal přímo do dvora.

„Kmocháčku,“ povídá k šafáři, „dnes v noci dostaneš vzácnou návštěvu. Přijde tchoř, lasice a kuna, aby prohlédli tvé kurníky a chlívky, máš-li je v pořádku. Hleď je přece slušně přivítati.“

Šafář připravil se k jich uvítání. Vzal pušku, čekal, a když nezvaní hosté přišli, přivítal je dvěma ranami a uvedl mezi mrtvé.

Sotva zaslechl náš lišák rány, již objevil se na plotě. „Jakou pak odměnu dostanu za své upozornění?“ tázal se šafáře. Ale ještě ani nedomluvil, již zahoukla opět rána a lišák spadl mrtev se zdi na dvůr.

„Nepřítel a zrádce stejné odměny jsou hodni,“ řekl šafář, lišáka do světnice odnášeje.