ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Vychloubal se zajíc kdysi před jinými zvířaty rychlým svým během, tvrdě, že jej žádné zvíře ani v běhu, ani pták v letu rychlostí nepřekoná.

Usmála se řeči té moucha a pravila, že ona umí rychleji lítat, než on běhati. Nechtěl tomu uvěřiti zajíc.

„Vsaďme se,“ pravil, „že já dříve tebe doběhnu určitého místa.“

„Platí,“ odvece moucha a již podnikli oba své dostihy. Ale sotva popoletěla moucha, již tu byla rychloletá vlaštovice a uchvátivši vychloubavou mouchu, k mláďatům do hnízda s ní pospíchala.

To vida zajíc, škodolibě se zasmál.

„Prohrála’s brzy svoji sázku,“ pravil a v běhu svém uvolnil.

V tom však zahoukla rána a zajíc skácel se mrtev na zem.

To vše slyše a pozoruje slavík v blízkém křoví, řekl: „Neradno dělati si plány do budoucnosti, nehledíme-li odstraniti nebezpečí, které jim v cestu se staví.“