SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou
SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

Zajíc a veverka

Zajíc, dívaje se na veverku, ana s jednoho stromu na druhý vesele skáče, takto k ní promluvil: „Není důstojno nás čtvernožců po stromech se šplhati a s větve na větev skákati. Stromy jsou pro ptactvo, nám však země jest vykázána.“

Dořeknuv, na prostrannou louku odběhl a tam pod starou vrbou u potoka tvrdě usnul. Pojednou přikvačila prudká bouře, a z černých mraků lily se mohutné proudy vod. Brzy vystoupil potok ze svého koryta a dravé jeho vlny zaplavily všechnu louku. V tom probudil se zajíc všecek promočený a poznav nebezpečí, jaké mu povodní hrozí a neznaje jiného vyváznutí, na starou vrbu úzkostlivě se vyškrabal, aby život svůj zachránil. A tam seděl tak dlouho, až vody opadly.

SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama

Pozorujíc jej veverka, pravila: „Nehaň a netup ničeho předčasně, nevěda, že právě to, co haníš a tupíš, a co zdá se ti býti nepřirozeno, může ti jedenkráte velice býti též prospěšno.“