SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

Hoch a bodlák

Hoch spatřiv kvetoucí bodlák, vzal prut a počal jím hlavy bodláku srážeti.

I naříkal bodlák: „Proč mně ubližuješ a mne tresceš, vždyť jsem ti ničím neublížil? Nebuď tak ukrutným!“

„Však tě tu na světě není třeba, ošklivý, pichlavý bodláku,“ odpověděl hošík a znovu počal červené hlavy s bodláky srážeti.

„Ustaň, ustaň, rozpustilý hošíku!“ zvolal náhle kdosi s vysokého blízkého stromu.

Hošík se zaraziv, ohlížel se kolem, odkud kdo naň takto volá a jej upomíná, ale nespatřil nikoho. Za chvilku podívá se na strom a tam vidí krásného, zpívajícího stehlíka.

„Ustaň, ustaň!“ volal znovu stehlík, „neměl bych na podzim a v zimě čím se živiti!“

Zamlčev se hoch, pustil prut z ruky a ušetřil bodláku.