ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Na travnatém břehu potůčku zdvíhaly se dva různé stromky; doubek a topol. Doubek rostl jen zvolna, velmi zvolna, druh jeho však, topol, velice rychle, jakoby do výše kynul. Asi za čtyři roky byl svižný topol dvakráte toliký, jako soused jeho, volný doubek.

I pravil topol, svojí výškou se vypínaje a honose, k doubku:

„Kdo pak z nás asi více prospívá, ty, čili já?“

A dub mu odpověděl: „Nyní zdá se arci, že ty, ale budoucnost teprve ukáže, kdo z nás dvou více ve světě byl platen, kdo více prospěl, ty, čili já.“

A tak rostly oba mladé stromy dále, topol ovšem rychle, vůčihledě, dub však zvolna.

Za několik roků přestal již topol růsti a kazil se. Podsekli jej a měkké jeho dříví, které k nižádné potřebě se nehodilo, spálili.

A dub? Rostl zvolna, ale sílil a když po letech vyrostl v mohutný, rozložený dub, prodal jej hospodář na užitečné stroje do mlýna a mnoho peněz zaň utržil.