ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Jednou potkaly se dvě housenky: jedna byla na bourovce hedvábného a druhá na bekyni velkohlava. I řekla tato k prvé: „Zdaž nejsem větší a pěknější tebe? Jsem velká a silná a tělo mé ozdobeno jest barvami rozmanitějšími, než tělo tvé, a pokryto jest chloupky jemnými, u tebe nevídanými. Ty jsi barvy nehezké, šedé, jsi tenká, hladká a studená jako hádě. A když se zapředu, nestydím se za svoji kuklu; visíť svobodně beze všech přikrývek a zámotků na veřejném místě. Ty však zaobalíš se chumáčem svého přediva, aby svět ošklivé kukly tvé nespatřil. A když obě v motýle se proměníme, není skoro žádného rozdílu mezi náma. Jsmeť téměř obě stejně veliké a stejnou máme též barvu. Nevím věru, proč ti lidé tě tak ošetřují a proč si tě tak váží? Už aby tě pomalu v plénkách nosili a s tebou si jako s malým dítětem hráli! Jakoby nebylo na světě tobě rovných anebo tebe lepších!“

A housenka druhá takto jí odpověděla: „Divné, přepodivné starosti máš, milá sestro! Co po tom, zdali tělo naše jest ošklivé nebo krásné, co po tom, zdali prostým aneb nádherným, skvostným šatem jest oděno? Pravá naše cena bývá poznána a posouzena teprve po ukončení našeho života. Můj život jest obyčejně kratší tvého. Končí již v kukle, aby tato svým hedvábným předivem přinesla člověku užitek a krášlila jím ušlechtilé jeho tělo. Tvá kukla však vydána je na pospas kavkám a jestli tyto jí ušetří, shodí a zničí ji hospodář, aby z ní nevylíhl se a nevyletěl motýl, který by mu na stromech ovocných velikých škod způsobil. A ujdeš-li záhubě v tomto stavu svém, pronásleduje tě člověk, jakmile motýlem se staneš, a ničí všude tvá vajíčka, jež na stromech, na stěnách, plotech a všude, kde jen můžeš, ukládáš. Ten veliký rozdíl jest mezi náma: Ty ke škodě, já k užitku jsem člověku dána.“