ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Zhotoviv malíř obraz a naň se podívav, pravil mrzutě: „Nelíbíš se mi, nic po tobě není, škoda každé práce, kterou jsem ti věnoval, škoda barev, které jsem na tě spotřeboval.“

A rozhněvav se, vzal obraz a s opovržením do kouta jej hodil.

„Proč medle horšíš se právě na mne?“ tázal se obraz, jenž byl nerozvážným jednáním malířovým velice překvapen a trapně dojat. „Zdaž já vinen jsem, že nejsi ty, můj tvůrce, dovednějším? Ne na mne, nýbrž na sama sebe máš se horšiti, za sebe sama, ale ne za mne máš se styděti. Jaký mistr, taková práce a jaký pán, taký krám. Když budoucně pracovati budeš tak, jak skutečný mistr pracovati má, když svůj výrobek beze vší vady, jak umění žádá, do světa vyšleš, buď ubezpečen, že výrobek takový každému vzdělanému člověku líbiti se bude a že pak i tobě dostane se zasloužené, spravedlivé úcty a pochvaly.“

Poučen touto řečí, zastyděl se malíř a od té doby vždy s rozvahou a dovedně pracoval a obrazy jeho docházely všude velké obliby a on zaslouženého uznání a patřičné úcty a slávy.