ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Spatřiv zahradník ve své zahradě stromek, který, nemaje kolíku, semo tamo stále se kýval a ohýbal, pravil: „Nesmím tě bez opory nechati, mohl by tě vítr lehce zlámati. Bylo by tě škoda.“

A šel, aby nějaký kůl vyhledal.

Slyše stromek, co zahradník právě povídal, řekl: „Nepotřebuji už žádného kolíku, jsem již dosti velký a silný jako skoro všechny stromy kolem mne. Musil bych se před nimi styděti. Nepotřebuji už žádné podpory více!“

Zahradník však nedbal nerozumné této řeči a vyhledav potřebný kolík, zarazil jej opatrně ke stromku a přivázav jej, pravil: „Nerozumíš ještě, co ti prospěšno a co škodlivo býti může. Jsi ještě příliš mladý, nezkušený, marnivý a potřebuješ pomoci a rady mé! Kdybych k tobě kolíku nezarazil a k němu tě pečlivě nepřivázal, přišel by vítr a zlomil by tě dříve, než bys se nadál. Proto nereptej a nedělej rozumného, rozumu dostatečného ještě nemaje. Věř vždy starším a zkušeným a jejich radou také se řiď, a vždy dobře pochodíš!“

A opatrný zahradník měl pravdu. Ještě téže noci přikvačila prudká vichřice, která ve všech zahradách velké škody způsobila. Stromky, které nebyly ke kolíkům přivázány, byly vesměs přelámány. Kdyby stromek tento nebyl měl kolík a nebyl k němu dobře připevněn, byl by zajisté také přelomen.