ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Ve mlýně hádaly se kdysi různé částky stroje o přednost a důležitost. Hádku započalo vodní kolo, řkouc: „Já jsem z vás všech první a tudíž nejpotřebnější a nejdůležitější částkou celého mlýna. Kdyby mne nebylo, ani jeden z vás nemohl by povinnosti své vykonati.“

To slyše hřídel, usmál se a takto promluvil: „A co bys ty bylo beze mne? Zdaž ty nespočíváš se vší tíhou svojí na bedrech mých, zdaž já nenesu tebe? Kdyby mne zde nebylo, nic bys ani nám, ani mlynáři nebylo platno.“

Ještě nedomluvil hřídel, již volal čep: „A kdo vás oba drží? Zdaž nejsem to já, a zdaž beze mne bylo by vám možno jen chvilku se otáčeti?“

Stejně rozumoval kámen běhoun, stejně vykládal pod ním svůj náhled spodek. I koš vmísil se do hádky, práva svého se domáhaje.

A co se tak o své prvenství a o svoji důležitost přely a hádaly, praskl v témž okamžiku v palečném kole nepatrný palec, za ním hned druhý, třetí — celá řada — a mlýn rázem se zastavil.

Podivily se všecky ostatní částky stroje a pravily: „Ó jak zpozdilá byla naše hádka! Hašteříce se mezi sebou o prvenství, zapomněly jsme, že ten nejnepatrnější a nejposlednější člen mezi námi má právě takovoutéž důležitost, jako každý z nás, a že jeden bez druhého obstáti a pracovati vůbec nemůžeme.“

Od těch dob více se o přednost a důležitost nehádaly, ale svorně a tiše společně pracovaly.