ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Konec to roku kalendářského. Všechny obřady tedy, jež se jindy vykonávaly na konci přirozeného roku, přeneseny byly na Silvestra co na svatvečer nového léta. Avšak během času utonulo téměř vše v nepaměti a ostalo nám téměř jen zvykem, očekávati a při-vítati nový rok o dvanácté a přáti si vzájemně štěstí. V Němcích bylo za starodávna zvykem, o 12. hodině nový rok jak říkávali nastřileti „anzuschieszen“, poněvadž nový rok přivítávali střílením po ulicích, doprovázeni jsouce nesmírným davem lidstva. V Lužici střílejí po dnes na ten den v chodbách církevných. Stříleť vstoupilo na místo starého zvyku práskati bičem, čím se zlí duchové vyháněli a to v dobách juž křesťanských, neboť v pohanstvě přivítávala se právě ruchem neobyčejným neobyčejně slavná doba, jako i nám někdy o velkých svátcích stříleti zvykem ještě jest. Kašubové vyhánějí na Silvestra staré léto běsně běhajíce semotamo a na svatvečer nesmírný povyk dělajíce; bouchají a tlukou vším, co jim jen pod ruce vejde. Při hřmotu přeje si každý to, co mu nejpříjemnějším bude v novém létě. Shromáždivše se též na jednom míste, vyběhnou co nejrychleji na pole ven a i tam vypráskají staré léto. Potom vyhánějí hospodáři i čeleď svou ze světnic na návsí, kde tato opět nesmírným práskáním staré léto vyhání. Spojují s tím též naději k úrodnému budoucímu létu. To běsení je opět podobné známému německému „Berchtenlaufen“ a přimělo mythologa W. Müllera k tomu, říci, že zvyk ten je více slovanský než německý. Na Silvestra chodívá v Německu (Voigtland) Berchta co Werra dohlížeti, zdaž dopředeno vše. Srovn. k ní Verpeju litev. bohyni t. přádelnici.

Že bylo i jiných ještě obřadů druhdy na Silvestra, samo sebou patrno. V Kazaňsku slavějí ku př. Čeremisi svatvečer ten „šorosjol-em“ t. ovčí nohou, jak říkají, poněvadž v chlívě jsouce a k bohu Juma se modlíce ovcím nohy drží. Čeremisi chovají mnoho slovanského v obřadech svých.