Bájeslovný kalendář slovanský
Autor: Ignác Jan Hanuš
Digitalizátori: Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Anna Studeničová, Tibor Várnagy, Viera Marková, Henrieta Lorincová
Toť bývá ten slavný čtvrtek, o kterém dospělejší děvčátka potají do lesů chodívají, věnců tam plítat, jež Rusalkám pohazují, je prosíce, by jim sjednaly milenců. Pohodivše konečně těch věnců na louky a pod stromy spěchají děvčata domů. Rusalky ale, věnci těmi se ozdobivše, běhají prý potom blahodějně po žitě.
Shledali jsme tedy skutečně a to nejedným obřadem, že Rusalky nebývaly toliko zbožněné doby vláhy v přírodě, než že se i předením i podporováním lásky zabývaly, čímž ethický jich význam v bájesloví důležitosti větší nabývá, jelikož jím netoliko Vilám se přibližuji, než i Nornám německým, ježto původně též vodné bytosti jsouce, úzce s Rojenicemi či Sudicemi slovanskými souvisí.
S jménem Norn „Nornir“ srovn. slovanský kořen nor či nar indoevropský, skr. je nâra voda, ???ó?, ???ó?, tekoucí, srb. noriti, česk. nořiti, nora slovensky je studánka, po-nor u Srbů místo, kde se voda v zemi tratí, české: po-nořiti. Lib. soud má: k nimže zmija v-noří. Abychom konečně i krále našeho a králku svatodušnou spojiti mohli s Sudicemi, připomínáme zde i zlaté šňurky, ježto plísti musí ve hře svatodušné ten, jenž vyhledati hodlá zlatý prsten uschovaný, neb i Norny pletou zlatý provaz pod palácem měsíce.
O autorovi
Ignác Jan Hanuš
český filozof, odborník na slovanskú mytológiu a knihovník
