ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Dvanáctého prosince je svatvečer a 13. pr. den sv. Lucie. Jméno Lucia znamená světlou či za dne zrozenou. Podle starých kalendářů připadával svátek sv. L. o něco později než nyní, u Rusů k. př. připadává na 25. pros., konec to už nejdelších nocí. Proto kladou Rusové na 24. (u nás 12.) pros., na svatvečer to s. Lucie, zimný „solnovorot“, solstitium, též „povorotnik“ zván. Cisiojan náš z 13. století praví tedy právem: „stoj tvirdo Lucia“ a cisiojan z r. 1520 „sv. Lucie ukazuje svú moc, neb nám dává nejdelší noc.“ Říkávali však též, že ten čas noc a den „stojí“, jako až podnes pravíme: „sv. Lucie noci upije“. Jméno sv. L. t. světlé spojovalo v mysli učenců středověkých Lucii s Perachtou, s bílou paní, o které se právě o té době bájilo, že, jako sv. Mikuláš navštěvuje děti, ona že navštěvuje přástevnice. Tím vyrozumíme i cisiojanu z r. 1614 „v dlouhé noci Lucie předla“. S objevením se bíé paní bývá však i ruch vícekráte juž podotknutý spojen, jenž původně působení Svatovíta a Meluziny naznačoval a běsnením se v obřadech vánočných napodobňoval.

Na Slovensku scházejí se hlavně v noci sv. Lucie, již dnem strydžím jmenují, strygy na Tokaiském vrchu při Tise, světíce tam svých „rákošů“.

Na Moravě ctí sv. Lucii co patronku proti čarodějkám. Gazděny (hospodyně) píkají různých bylin do pečiva, podávajíce ho po kousku kravám a to až do štědrého večera. O té době zamýkají úzkostlivě chlívy zámkem, aby nižádný cizí nemohl do něho vstoupiti, poněvadž v té době čarodějky hledívaji z chlíva kousek hnoje ukrasti, aby jím kravám udělaly. Neprodávají gazděny též ni krůpěje mléka za touže příčinou. Odkládají též každý den až k štědrému večeru polínka, aby si o půlnoci vánočného svátku jimi zatopily. Uchránily-li si veškerého uhlí z těchto polínek, nemá žádná čarodějka moci nad nimi.

Souvisí bezpochyby s tím, že u nás lid čeremuchu či střemku dřívím sv. Lucie (prunus padus, traubenkirsche) jmenuje a jí proti běsnosti užívá, jakožť i lidé v noci čarodejnické před 1. májem větvě toho dříví lámají, mníce, že jsou prospěšné proti čárám škodným. U Němců byl jeřab či řeřab (sorbus) Donarovi zasvěcen, čímž i duchy i čarodejnice zaháněli.

Na Moravě věští z povětrnosti dne sv. Lucie a následujících 12 dní povětrnosť budoucích měsíců nového roku, jako jinde toho dělají o štědrý večer.