Bájeslovný kalendář slovanský
Autor: Ignác Jan Hanuš
Digitalizátori: Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Anna Studeničová, Tibor Várnagy, Viera Marková, Henrieta Lorincová
Podotkli jsme juž výše, že posvícení více stran důležitých do sebe chová: jednu, že na zažinky káže, druhou, že je ukončením léta a počátkem zimného počasí. Pro tuto svou důležitosť slavívalo a slaví se ještě místy posvícení jako každý hod veliký, slavností tří- neb vícedenní. Moravané jmenují tudíž posvícení až podnes prostě hody. Pro první svou stránku nebývalo druhdy posvícení nikde týž den slaveno, od dob Josefových však určuje se k „císařskému posvícení“ doba okolo sv. Havla a okolo posvícení církevného. Avšak zvyky národné bývají tak zakořeněny, že nyní místy i staré obvyklé i nové nařízené posvícení světí.
První stránku svou jeví posvícení radovánkami, kvasem, koláči, douškami — druhou stínáním kohouta, jehněte — ubíjením či shazováním kozla se skal, s věží, s radnic, jak to různě na různých místech jindy ve zvyku bývalo, což původně na oběti podzimné ukazuje.
Připomínáme zde jen toho na příklad, že na Kouřimsku ve Gbelích úterý o posvícení po oběti kohoutí, znaku to usmrcení letné doby, mládenci vozívají kata červeně přistrojeného i s jeho ženou po trakaři ku kalu jakémusi, kdež je oba do vody vrhají, jako na jaře Morenu. Je to jistě pozůstatek pohanstva, ježto si na mnohém místě takto se svými bohy počínalo. Místy přistrojují si i kohouta červenou karkulkou (báječně významnou) a vozí ho pak k stínání. Stíná se však kohout obyčejně před krásnou či zlatou hodinkou t. druhý den po posvícení, v pondělí od 11 — 12. anebo od 12 — 1., ba někde i od 10 — 2. spoledne.
O autorovi
Ignác Jan Hanuš
český filozof, odborník na slovanskú mytológiu a knihovník
