ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

U Lužičanů počínají tím dnem přástky a dlouhé večery shromažďují též u jiných Slovanů děvčata k prádlu. Přástky mají bájeslovného vztahu do sebe, jelikož Bába-Sudička babím svým létem poukazovala takořka sama, že i lidé mají počíti přísti. Přísti bývala původná práce ženštin. „Po přeslici“ je tolik co po matce příbuzenství, ba rozeznávala se i léna po přeslici od len mužských (kunkellehen, schleierlehen). Přástky stály tudíž pod dohlídkou a ochranou bílé paní, která u nich právě v zimě činnou byla. Přástky (přístvy na Moravě) bývaly a jsou ještě hlavným zdrojem, kterým se zachovávají a rozšiřují pověsti a písně starobylé. Jelikož se ale mnohdy, když navštěvovali i jinoši přástky a hospodyně dávaly kvasů přástevnicem (přístevnicem), nejedny tropily přestupky, bylo jimi i církevným i státným zákonům dosti příležitosti podáno, zapovídati přástky. Na Lužici trvá prádlo až do popelečné (sazné) středy, společnosť samu jmenují tam přáza (pšáza), kterou nanejvíce 12 holek navštěvují majíce zanošerku či zpěvačku v čele. V Čechách podávají hospodyně místy starobylým obyčejem děvčatům předoucím jen trnky, šipky, břekyně, lohyně „na oslínky“ t. aby dobře nítě mohly usliňovati. Ve čtvrtek a v sobotu neshromažďovaly se na Moravě přístevnice, co strany čtvrtka na pohanský svátek naráží. Aby se hojně hochů sešlo, smetávají dívky smetiva ze všech koutů doprostřed pokoje slovy: „smetáme smetí, mládence, vdovce, nechť přijde kdo chce, s hory, doly, od stodoly.“ Dívka musí pak smetiva tohoto sebrati do zástěry a vynésti na křižovátka. Stejný obyčej konají o štědrý večer, jen že k smetí na křižovátce složenému dívky ucha svého přikládají, aby ze šumu nějakého budoucí svůj osud věštily.