ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Šestým lednem přiblížil se 12. den vánočný, konec tedy hodů, pročež se slavný tento den už počal svatvečerem 5. ledna. U nás ovšem světí se svatvečer ten církevným takořka obřadem, t. j. vykuřujeme a pokropujeme svěcenou vodou celý dům ve jméně 3 králů. Avšak i při tomto obřadu viděti poněkud ještě stop pohanstva. Nechci sice snad tvrditi, že by přistrojení 3 králové, již u nás domy navštěvujíce síně vykuřují a kropí a mezi nimi hlavně král s počerněným obličejem pozůstatkem byli zvyku pověstného přestrojovati se o vánocích, předce ale upozorňuji na to, že mnohé spůsoby při obřadech tříkrálových jakousi starobylosť nekřesťanskou na jevo dávají. Slyšmež ku př., jak se ve starých kronikách o třech králích píše. Z Pomoranska a to z Uznoima (nyní Usedom, kde jindy Slovanů bylo) zachoval nám k. př. starý kronista Kantzow následující správu: Auf dem Land zu Vsedohm liegt ein klein lendichen, der Gnitz (slovanské to zajisté jméno) geheissen, darauf hat sich bis anher alle jar seltzam dingk begeben. Auf der heil. drei khonige Abend seint auff der nacht drei leichte (tři světla) als ein fewrblasz aus dem saltzen mehre vnd dem frischen hafe von drei orten hergekhomen vnd lange in der luft geschwebt vnd die (seint) lange bei einem Dornbusche an einem dorfe Nevendorff zusammen gekhomen, daselbst haben sie gehüpft und getanzt als erfreuten sie sich überaus sehr, die lenge in den dornbusch gegangen vnd verschwunden. Was es ist mag unser her Gott wissen.“ K tomu je připsáno rukou Nik. von Klentzzen: „Disz hat man befunden, dasz die pawern (sedláci) gegen die nacht mit kerzen und liechtern gehen und den h. drej konigen leuchten. Ist durch Herzog Philipsen (1543) abgeschaft.“

Na takový obřad bývalý ukazuje u nás i staré jméno svíček, jméno to dne tříkrálového. Ukazuje starobylosť jeho i zvyk panující v rodinách, které nestírají se sebe ráz starobylosti, že jen hospodář sám vykonává o svíčkách posvátné obřady, poněvadž to na jakýsi prastarý pozůstatek rodinného kněžstva bije. U Němců opět, hlavně pak u Franků, rozhoduje o hodnosť světiti ten svatvečer los a to tak, že si Němci pekou zvláštní perníky a bochníčky, v kterýchž skryt leží penízek; komu tento se po rozkrájení dostane, je králem dne, ten píše a světí. Psáti křížky na všechny dvéře celého domu je snad proměněný pozůstatek pohanstva. Staří mívali t. i před křesťanstvím jistých křížků, ale ležících, jež jsouce znakem dvou blesků křížem položených, sloužívaly za čarovnou zbraň proti můrám a zlým duchům vůbec. To je i příčinou, proč až podnes křižovatka báječná jsou. Toho povědomí jsou až podnes i Kašubové i ruští sedláci, zjevně vypravujíce, že píší křížky na vrata, dvéře a dvířka proto, aby duchové, vyhnaní z vod posvěcených, jim se do domů nedostali, útulek prý jakýsi si hledajíce. U nás nepanuje co do těchto křížků stejný obyčej. Jedni nechtějí t. ani nejmenšího z nich smazati, hledíce je přes celý rok neporušeně zachovati, sice by prý sv. tři králové domu a majetku nestřežili; druzí mažou brzo těch křížků, sice by prý slepice vajec hojně nenosily. Jsouť však i jiné obřady ještě, které poukazují na starobylosť pohanskou; hlediť tyto hlavně

1) na světlo a oheň

Rusové pozorují v noci před třemi králi v „kreščenskij večer“ pilně hvězdy, jestliže jasně svítí, neboť to má míti vliv na porod bílých beránků. Beránci jsou ale v bájesloví obraz oblaků nebeských, jež se opět brávaly za původiště porodů. Němci staří jmenovávali slavnou noc třikrálovou Perichnachten či gi-perchta nacht t. j. světlou či stkvoucí se nocí. V Rusku a to v Tulské gubernii znají pověru, že prý v noci se zjevuje ohnivý zmij, jenž panny krásné navštěvuje. Zmij ohnivý je ale v bájesloví původně světlo nebeské či blesk a pannou krásnou vyrozumívá se Vesna, jarná to země a návštěva draka je symbolem zúrodnění její. Naše děvečky, chtějí-li zvěděti, za jakými půjdou muži, odkládají o štědrém večeru, o večeru před novým létem a o svatvečeru svíček t. na začátku, u prostřed a na konci hodů vánočných ohárky z ohně a rozdělají si z nich o svatvečeru tří králův oheň, myslíce, že při tomto ohni se jim vzdušný obraz budoucích manželů zjeví. Slívají u nás i olovo do svěcené vody, aby z podobizen ulitých zvěstovaly, co jim nastává celým rokem.

2) na vzduch

Holda či Perchta, bílá to paní a hájitelkyně přediva, hlavní to Sujenice či Rojenice, ukazuje se i v této noci, a navštěvuje v Německu i domy, hledíc, zdaž je vše upředeno, aby nový rok hojnou novou přástkou započal. V jižných Čechách, v hlavním to sídle bílé paní, ač tam z bájesloví obecného juž do bájesloví rodinného přešla, chodí též Berchta a to hlavně v Budějovicích po domech hrozíc, že provrtá nebozezem, kterýž nosí při sobě, nedá-li se jí, oč žádá. V Rakousku a blízkých Rakousku zemích chodívala v středověku Eisen-berta a hrozila, že rozpárá břicha. Noce vánočné byly vůbec prvním hlavním svátkem bílé paní, druhým pak byl masopust, za kterého opět přicházela dohlížeti, zdaž vše je dopředeno. Naráží to na začátek a konec přástev, na hlavní to zaměstnání dívek v zimné době.

3) na vodu

Známo je vůbec, že v církvi pravoslavné svátek tří králů se jmenuje vodokěrštje a že je jeden z nejslavnějších hodů celého roku. Světiti ale vodu v ten čas je velmi významné, neboť s návratem sluncového svitu navracovala se v mysli pohanův i osvobozená od ledu zimného voda, vláha, úrodu působíc jarnou. U nás světí si hospodáři, vzdáleni jsouce od kostelů, do kterých by pro svěcenou již vodu choditi mohli, vodu sami průpovědí pobožnou, již tenkráte říkají, když s vodou o půlnoci před 3 králi ze studně čerpanou do pokojíkův svých vstupují. Kdo, prý na den 3 králů v řece samé se vykoupá, po celý rok zdráv pobude. Hospodyně naše vykropují svěcenou vodou na večer sv. 3 králů pilně stodoly a světnice, ba některé kropí i kuřátka na řešetě, domnívajíce se, že to i jim i všemu prospěje.