Bájeslovný kalendář slovanský
Autor: Ignác Jan Hanuš
Digitalizátori: Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Anna Studeničová, Tibor Várnagy, Viera Marková, Henrieta Lorincová
„Kar-woche“ je tolik co neděle utrpení (kar-en, truchliti), odpovídá tedy „pašijové neděli“, passio = utrpení. Totéž znamená staroslovanské a ruské jméno strastnaja sedmica, nedělja, u Rusínů niedziela strastna. I Čechům slul zajisté týden ten jednou strastným. Pověděli jsme juž výše, že pohanům lze bylo, čtyřikráte za rok v ráj svůj, na zelenou, rozkoší plnou louku patřiti a tam, k. př. dle domnění Lužičanů viděti dušičky hráti, dle domnění však Solnohradčanů, viděti dušičky lítati s muškami. Mušky a motýlové jsou v mnohé báji evropské podobou duší.
Mívali však, jak též juž víme, pohané i ráj v podzemí. I tento ráj se jim otvíral za téhož času, jakým bývaly právě naše suché dni; mezi něž spadal i pašijový týden, za něhož tedy podzemný ráj své poklady lidem ukazoval. Proto hoří o pašijový týden v mysli báječné i poklady i peníze t. j. ukazujíť se světlem rájským. U Bělorusů je Dzjedko-Perun sám, jenž lidem poklady káže.
Avšak i ve vodě býval ráj, a v něm bohové vod; vodníci mívali pod vodou skleněný svůj zámek, své louky, lesy a pole, jako v ráji nebeském. Lid domnívá se tedy až podnes, že o pašijový týden z ráje toho též poklady vystupují, a to zdraví a krása, kterými právě vodní duchové jako nyní ryby příslovně se honosí. Odtud pošel zvyk po celém Slovanstvu panující, o pašijový týden k studánkám spěchati, vodou jich se umývati a třebas z daleka ji domů zanášeti. V Čechách koupá se lid někdy a to před slunce východem ve vodě ze studánky posvátné domů přinešené, i vaří v ní. Pověděli jsme též juž, že i křížky do vod házejí. Tyto křížky to budou, o kterýchž Štítný s omrzením dí: „vezmúc jakús vieru marnů činiec křížky, když pašije čtú.“ Že si lid náš vyvolívá k svým pověrečným obřadům zvláště doby, když se pašije čtou, bude míti to za svou příčinu, že pašije čísti vstoupilo bezpochyby na místo obřadů pohanských, neb v posvátný čas právě otevírá se vždy nebe.
Ale i na zemi je o pašijový týden téměř ráj otevřen. Tak jsou za pašijových dní předené nitě zvlášť pevné a jimi šitý oděv tak snadno nerozpáře. Souvisí pověra ta zajisté s jakousi činností Sudiček na nebi, ježto tam předly osud lidský. — Pytláci mohou o pašijový týden pomoci hadí hlavy, již před sv. Jiřím uřízli a do níž hrachu zastrkali, tak neviditelnými se státi, že myslivec i ránu slyšívá, i zvěř padati vídá, pytláka však, jak si zvěř béře, spatřiti nemůže.
O autorovi
Ignác Jan Hanuš
český filozof, odborník na slovanskú mytológiu a knihovník
