ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Týž den je letos přímo dokladem, z něhož poznati můžeme, že trojí doby různé podstaty se stýkají v našich kalendářích, působíce velký zmatek v obřadech národných. První doba je přírodná — druhá svátečná — třetí konečně doba pohyblivých svátků, jako je půst, neb tato neděle je zároveň i pátá postná.

Pověděli jsme juž, že na smrtnou neděli místy v Čechách se topí smrť či Morena. Jak mile ji pohodili do potoka, utíkají všickni ke vsi zpět, poněvadž se domnívají, že nejzadší toho roku ještě umře; ale i padnouti při tomto běhu je znamení zlé. Místy vodí zpozdilí i muže-medvěda hrachovinou otočeného dědinami, zovouce jej „masopust“. Na Slovensku vynášejí Morenu, jindy Murienu, Ma-muriendu o den ten však Kysel zvanou, křičíce při vynášení: ta von Kysel! ta von (tam ven). Jméno kysel přešlo snad z kvasu svátečného po slavnosti konaného na bohyni samu.

V pojmenování neděle té málo Slované souhlasí. Poláci ji jmenují někdy białou, Krainci tichou. V Čechách nosí až podnes sedlky v postě modré sukně, bílé zástěry a bílé kalouny co znak smutku postného a oblékají se teprva o neděli velikonočné pestře. Podle Lindého slula ale prý i první neděle postná biała, u Srbů bílá, u Chorvatů bělá, co obyčejně je teprva neděle první po velikonoci; u Angličanů je konečně whit-sunday (weiszer sonntag) teprva neděle svatodušná.