ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Tímto svatým nastával konec psích dní t. léta parného. Nastávající juž zimné počasí jeví se v přísloví Kašubů: „ po Bartołomenju třemoj suknję na remenju.“ Polák říká, že „sv. Bartłomiéj podviečorek přitlumi“ t. odpoledne krátí. U Čechů uštívá se ten den jelen do vody, načež studeno býti juž počíná. Souvisí s tím, že sv. Bartoloměj i „mraky zavádí“ t. j. bouřek nepřipouští. To opět souhlasí s rozšířeným po zemích obyčejem, o tyto doby čerta vázati. I sami vzdálení Peršané víží čerta 30. srpna. Obyčej čerta vázati záleží, jak známo, ve zvyku kovářů, na prázdné kovadlo několikráte udeřiti, aby tím jak říkají, přitužili řetězy čertovy. Němci vázali takto někdy čerta juž o sv. Jakubě, stojícím se sv. Annou na pomezí léta a zimy. Takových čertů svázaných a přikovaných znají předobře pověsti všech Slovanů v podobě draků (šarkanů) neb černo-kněžníků, obrů, již i obručemi opásáni bývají. Na jaře, když je, zároveň s uvězněnou u nich pannou Vesnou, jarná moc přírody osvobozuje, praská jim dle pověstí jedna obruč po druhé, co bezpochyby na měsíce zimné po vánocích bije. Německé pořekadlo: der teufel ist los, mívalo tudíž původně dobrý jen smysl.