ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Toť stálá a od pohyblivých postů nedotknutá slavnosť jarná v Praze. Jest právě tak předběžnou slavností velikonoc či letnic, jako je slavnosť sv. Mikuláše předběžnou slavností vánoc. Zároveň je den sv. Josefa ochtab slavnosti Gregoryanek v Polště a podobá se věru, jako by u nás žáci na sv. Josefa teprva tuto slavnosť vykonávali, poněvadž prastarou hru míčem započínají tímto dnem. Kraslice ale velikonočné při slavnosti Josefské vždy v obyčeji jsouce veskrz už na letnice narážejí.

V Magdeburku a v Halberstatu nosívala děvčata slavně míč na tyčce darujíce jej mladým ženkám; podobně se léto či letný stromek jim místy daruje. V Lünebursku, kde jindy rázných Slovanů bývalo, házejí až podnes na velikonoce mladé ženy, ježto se nedávno byly vdaly, míčem a to tak dychtivě, že nepřestávají dříve, dokud míč není veskrz rozbit.

Míč je tedy snad symbolem slunce samého a vyhazovati jej rovněž tak významné, jako vyskakování hospodyň.

V Praze ale chodívalo se jindy k té slavnosti k sv. Petru na Pořiči.

Ve Španhelích ctí sv. Josefa co jarného svatého a praví, že, jest-liže chce, přinese dobrého slunce (fara bon sol).