ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

U nás říkáme na ten den příslovím, že se den omlazuje. Za starodávna bylo dne toho ve větší části Evropy zvykem, vyháněti děti časně ráno z postelí a mrskati je jalovcovými pruty, co symbolem omladění přírody i na jaře shledáme. Na to dávaly se jim dary. Tento zvyk přiosobili si ale též starší (může však i býti, že na opak tomu bylo), a povstal v jisté době zvyk všeobecný, mrskati se na mlaďátka, jako na jaře, trvající tak dlouho, až pro přestupky zakazován byl. V Lungavě (Lungau) v Alpech je až podnes obyčej, dětem ráno dobrý den přáti a je vymrskati, co an-bis-nen jmenují, dar na to jim daný bisengut. Německé bies-en či bis-en je tolik co naše běs-iti, jako posedlý běhati, běs je daemon. Avšak máme i my zřejmé zbytky toho obyčeje. Neboť ptáme se na ten den ráno dětí, ještě v postelích jsoucích, kolik bylo mlaďátek, které pak dítě toho neví, šlehne se metlou a praví se mu, že 4444.

Se strany „omlazení dne“ přirovnejmež obyčej v Curichu, na oblaky hleděti, z kterýchž t. z nebe děti pocházejí. Báby Curišské, jest-li že mnoho oblak toho dne na nebi vidí, říkají, že budou míti budoucí nový rok mnoho porodů těžkých.