ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

V tomto svatém anděli splývají různé náhledy středověké. Mezi Němci obíhala pověst, že den sv. M. ustanoven byl místo starého aegyptského svátku „idoli Micail“, což vykládají Saturnem. — Bojkové představují si sv. Michala co hromovládného Peruna. Pořekadla jiných Slovanů dokazují, že si ho myslili co hrdinu a vojína k. př. kašubské přísloví: „sv. Mjichal vrota rozpjichal,“ a polské, že sv. M.: „kopy spychal“ t. všechno s polí spíchal. Na Peruna káže i zvyk český dnem sv. M. otevírati ořechy, žaludy a dubovky (galläpfel) a věštiti z nich. Nalezáli se pavouků v nich, říkává se, že rok bude nešťastným. Toť se ovšem, jak výše bylo doloženo, i o jiných svatých vypravovalo. Podle pověstí německo-církevných drží sv. Michal čerta vázaného v pekle až k soudnému dni. V mnohém vrchu slyšeti prý, jak čert (Loki) potřásá svými řetězi. Kovářům bývá i toho dne ve zvyku, když přestali kovati, předce ještě třikrát uhoditi kladivem na prázdno o kovadlo, aby tím utužili okovy čertovi v pekle.

Nejrozšířenější náhled o sv. M. býval však, bráti ho za vůdce zemřelých duší putujících na onen svět. Myslili, že sv. M. někdy juž stojí „v hlávách“ umírajících a čert „v patách“ — nebo že duše druhou noc u něho přebývají — že on váží na váhách jich zásluhy a hříchy. Středověk jmenovával sv. M. „praepositum paradisi et principem animarum.“ Česká legenda o sv. Václavu jmenuje ho ústy sv. Václava samého: „rajského probosta“, jenž ho vzývá, by duši jeho hospodinu obětoval. Dle jiné legendy pil sv. Václav dva dni před sv. Michalem na hostině u bratra Boleslava v čest archanděla Michala a jmenoval ho „animarum paratum susceptorem elementemque in Paradisi voluptates subvectorem,“ načež všem, líbaje je, číši s přípitkem podával. Tím se jeví sv. Michal podobou podobnou co psychopompos starých. Souvisí s tím dobře, že staří konávali celý týden po sv. M. obřady pro zemřelé, hlavně pak o sobotách („gulden-samstage“). Neděle po sv. M. slula i církevně „pro defunctis“. Obřady tyto slušely dobře i pohanům, světivším dobou tou rovnodenní podzimné, či umírajícího slunceboha. Doba sv. M. bývá místně i ročným terminem, jako u nás sv. Havel, t. počátek podzimku. I trhy Michalské mají jako výročné trhy starodávné vůbec svého vztahu starožitného.