Bájeslovný kalendář slovanský
Autor: Ignác Jan Hanuš
Digitalizátori: Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Anna Studeničová, Tibor Várnagy, Viera Marková, Henrieta Lorincová
Družičalo či Ružičalo je slavnosť posvátného „družičanje“ či sdružení se dívek mezi sebou rovněž jak hochů svazkem proslulého posestrimstva a pobratimstva. Uplítají si k tomu účelu věnce z mladých proutků vrbových a líbají se skrze věnce tyto, pohazujíce si je potom na hlavy. Na to vyměňují si i vajec velikonočných.
Přirovnati sluší s jménem „družičalo“ i jméno české družbadlnice či družebné neděle (18. bř.), třetí to neděle před velikonocmi, poněvadž druž, přítele, druža přítelkyni znamená. „I jedinu družu nám iměti po púti vsěj s Vesny po Moranu“ (Záboj).
Pondělí to jmenují však Srbové hlavně v Banatě, jinak ještě, totiž pobušeni ponedeljnik, poněvadž o něm též schůzky slaví na hřbitovech, při kterýchž se hroby „pobušajú“ t. pokrývají drnem a věncemi. Mrtvým kladou vejce červené a koláče na hrob.
Známeť i my nyní ještě v Praze jarnou slavnosť na hřbitovech, kde hroby ozdobujeme věncemi a kvítím. Slušno však i srovnati k pondělku pobušenému v Srbsku Rusínské hahułky na pondělí velikonočné a schůzky Pražanů na hřbitově „na Morani“ o týž den. I sliby lásky, jak toho výše bylo dotknuto, obnovují na Morani. Vidíme tedy až podnes v rozlehlých zemích Slovanských podobné konati obřady, jen že na různý čas přeloženy bývají. Přeslavné a v ethických ohledech předůležité pobratimstvo, jež znají i Rusíni, bylo tedy za starodávna bez pochyby i obyčejem českým, ba vůbec obyčejem všeslovanským.
O autorovi
Ignác Jan Hanuš
český filozof, odborník na slovanskú mytológiu a knihovník
