ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

I to býval, co se některých obřadů týče, původně jen svátek, jímž se pokračovalo v hromnicích. Neboť bylo dříve ve zvyku, na den sv. Agathy t. j. česky: „dobré“, v průvodu po kostele tabulky nositi, na nichž, bylo napsáno: mentem sanctam, spontaneam, deo honorem, patriae liberationem. Pékávali též na ten den zvláštní chlebíčky, světíce je v kostelích; tabulky ony chovávali i v domích, aby jimi uchráněni byli hromů a ohně. Lid vypravuje též, že toho, kdo se na sv. Hátu svěcené vody napije, had žádný neuštkne.

Letos (1860) připadá sv. Háta na devitník, slov. devátník, na devátou to neděli před velikonocemi. Rusové jmenují, ač nevím proč, neděli tu „pestraja, pěhaja“ (pestrá, pěhavá, píhavá), ale i „splošnaja“, a konečně i „vše-jednaja“, snad proto, že za ní všeho i masa jísti mohou; je to neděle před jich maslinou nedělí, butterwoche. Splošnaja je tolik co úzká, tuhá. Z její povětrnosti soudějí na povětrnosť masopustných dní.