ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Doba svátku tohoto stává juž úplně co jeseň naproti vesně. Toť patrné z nejedné stopy báječné. V Čechách zalízají o tuto dobu tajemní hadové juž do děr podzemných, jelikož jich později zem už nepřijímá. Had, jenž se byl opozdil, plazívá se prý dobrovolně ku křižovátkům, aby ho tam lidé ubili. V děrách podzemných pobýti, bývá hadům nutno až do sv. Jiří. Bájí o tom slovenská pověsť milou zprávu. Podle ní leží na zlatém stole v podzemí v kotouč zavinutý starý had, okolo něho jsou menší hadové. Na jaře ptávají se mladí ze spánku probuzení hadové: „už čas?“ načež starý had probudiv se konečně, odpovídá: „už čas.“

U nás říkáme příslovně: „o Marie narození tu lašťovek více není.“ Okolo Vratislavi bájí lid, že panna Marie vznášejíc se do nebes pozbyla pohřebného pláště, jenž v povětří na vlákna se rozešed — na zem co babí léto padal. O babím letě povíme i hned něco bližšího. Rusíni kladou den panny Marie orodovnice na 1. říjen datujíce od něho „pervoje zazimje“. Uskokové Žumburští scházejí o tu dobu juž s hor a končíce tímto léto světívají slavnosť ovčarek, při které zpívají, střílí a pilně naslouchají na ozvěnu žalozpěvu Vil, jež v rušajích t. v potocích prudkých, v bystřicích, hrnoucích se s hor, té doby juž bydlí. To vše je báječné toliko uvědomění, že bohyně léta juž se rozlučují se zemí, ukrývajíce se v rájích svých podzemných.

Doba tato bývá významná i „babím letem, co nyní i počasí i vlákenka znamená. Čech t. dí: „matička boží vlákenko vloží,“ ač počátek babího léta patrně není všude a vždy stejným. Rusínům k. př. a mnohým Rusům je 1. září počátkem babího léta t. nyní 13. září našich kalendářů, trvaje po 8 dní. Čechům slove též létem Svatováclavským, Poláci zovou je „lato Marcińskie,“ Němci pak počítají „den nach-sommer“ od 1. — 14. listopadu, co by s polským výrazem souhlasilo. Ale Čechům přiklusává sv. Martin juž na bílém koníku t. se sněhem. Kalendář český r. 1489 jmenuje srpen a září poletím, počítaje listopad juž k zimě. V pohanstvě bylo zajisté počasí tomu jiné jméno dáváno, než vlakénkám samým toho času lítajícím. Hvězdy baby t. j. plejady panují o těch dobách právě na nebi. Jak se vlákenka sama jmenovala, není jisto, snad babí vlak či vlek (schleppe). Lid je nyní přízí panny Maríe, neb předivem trpaslíků jmenuje, načež německé marien-garn a zwerg-netz upomíná. U Angličanů říkají jim gossamer, boží vlak? (gottesschlepp?) a snadno možná, že „samer“ mícháno se „sommer,“ léto, ač slova babí léto Češi, Poláci, Rusové i Srbové znají. Německé „altweibersommer“ zdá se býti opět překladem toliko našeho „babí léto.“ Podle pověsti krakovské povstávají prý vlákna tato tím, že se dva bohové: Lel a Polel po polích a loukách honí. Jelikož nám je Lel bohem léta a parna, budiž nám Polel bohem zimy či poletí. Smysl pověstí byl by tudíž, že babí léto povstává bojem léta a zimy. Rusové jmenují skutečně babí léto i lěto na pochodě. Spojíme-li s tím pravdu báječnou, že se na podzim božstva letná ukrývají v říších svých a pověsť Vratislavskou, že vlákenka babího léta jsou vlákna, v která rozházel se plášť pohřebný p. Marie do nebe se vznášející, můžeme snad tvrditi, že vlákenka tato byla původně přízí Báby do nebes na podzim se vracející. Až podnes jmenuje lid severozápad babím koutem. Severní Němci vídali v skupení hvězdovém, Orion zvaném, přeslici Friggy bohyně. Dobrotivá Bába-Sudička, předouc v babím koutě osudy lidské, dávala snad v bájích původných v teplejším počasí podzimném ještě jednou spatřiti příznivě přízi svou. Koho se babí léto dotýká v letu svém, bývá prý šťastným. Děvčata předouce na přástkách rovnají se na mnoze předoucím Sudičkám, proto navštěvuje je o zimných dobách i pramáti Sudiček t. Bába.