ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

V pohanstvě býval den ten jeden z nejslavnějších v roku, poněvadž býval prvním dnem léta, jako březen prvním měsícem. V Uhřích k. př. počítali ješte ve 12. a 13. století rok tímto dnem. Když Karel IX. král francouzský (Gallorum rex) r. 1569 byl vyzdvihl starý pořádek počínati rok (more veteri sublato), uváděje počátek léta prvním lednem, setkával se v Německu s nemalým odporem. Byli to pak hlavně Trevirští, kteří přilnuvše k starodávnosti vždy ještě 25. březnem počínali rok (sacer dies primus in anno Treviranis maneat). Církev přeložila na den ten počátek takořka křesťanské doby a mnozí papežové datovali i bully své od toho dne, k. př. ještě Řehoř XV. roku 1621. Němec Ilmann vysvětluje středověké jméno zvěstování: „der frau bekleybung“ slovy „quia in ejus vigilia semina omnis generis spargi et plantae transplantari consueverint;“ Grimmové ale vysvětlují „bekleiben“ ovšem slovy: „coalescere, radicesagere, wurzeln“, avšak vztahují „bekleibung“ na p. Marii.

Jest však i mezi Slovany ještě stop hojných, dokládajících 25. března prvním dnem léta. Tak se až podnes v Čechách pověrou dí, že kukačka, pták to jarného zvěstování, proto prý bez samce žije, že na den zvěstování P. M., když všickni ptáčkové svátek ten světili, ona jediná pracovala. Kukačka ale byla Slovanům a to zvlášť Polákům vtělení Vesny či Živy samé („divinitati Ziwie“ — „quae vitae autor habebatur“ — „opinabantur supremum hunc universi moderatorem transfigurari in cuculum“, Procosius).

Rusové přímo dí, že na „Blagověčšenje Vesna zimu poborola,“ pobořila, přemohla. Déšť toho dne spadlý t. vláha jarná zvěstuje Rusům až podnes úrodu obilí.

U Rusínů rodí se toho dne upíři a viďmy z plodu počatého. Viďmy jich jsouť čarodějnice, pozůstatky to starých bohyň.

U Srbů je též „blagovijest“ slavným dnem a jak se i říká, je to „pripovijest“ t. jara. Pomocí uťaté hlavy hadové, do které se česnek, prostředek to proti čarodejnicem, vstrčil, může se na ten den u Srbů poznati, která žena je věšticí t. čarodějnicí.