ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Jména slovanská této neděle jsou: Star. slov. verbnaja, vaienosnaja (vaia - palma) — rus. verbnoje voskresenie, lit. verbos, verbů děna, prě verbos, okolo veliké noci — srb. cvijeti pl. cvetnica, cvetna — slovins. cvitna, krai. cvetna n. - štyr. vétno nedélo - pols. kviaty, česk. květy, slovin. cvetje — lužič. r. 1690 bóvončna nědžela? bomuč, bavlna? Týden před květnou nedělí zovou Rusové cvětonosnaja, cvětnaja, vajnaja nedělja.

Jestiť tato neděle u všech Slovanů přeplněná takřka starobylými a to dosti podivnými obřady. „Kočičky“ svěcené a celé proutky s nimi zastrkávají za svaté obrazy, a házejí je do ohně s věncemi na boží tělo svěcenými, když bouřka hřmí, z některých dělají křížky a zarážejí je do všech rohů pole, někteří též požívají tří kočiček. Kočičky jsou symboly oblaků nebeských, s čím souhlasí veskrz jméno jich staré: t. jehněd, co už Štítný zná (berušky, amentum, kätzchen, též německy ballen zvané), neboť jména ovčí byvají i jména oblaků a nedivili bychom se, kdyby se i jméno jich „kozy“ mléka plné, kdesi vyjevilo, poněvadž staří vláhu jarnou pojímali i pod jménem mléka nebeského, zasvěcujíce kozy bohovi Perunovi, kozy t. oblaka bleskem svým jarným dojícímu. Proutky pak jsou symbolem blesku samého a jedny tedy a druhé byly původně Perunovi posvátné, pročež i oba proti udeření blesku chránějí.

Když se kočičky a mladé jarné stromky v kostele světí, prohledává hospodář pilně holubinec svůj, jestli se holubí vejce klubají či holoubátka líhnou. Najde-li co hledal, béře holoubátka ještě mokrá a protírá jimi obličeje všem domácím. Holubi bývali zvlášť symbolem duše u Slovanů. Hospodyně dávají si i vrbových, břízových a klokočových proutků světiti, aby jimi na hody kravské krávy po zpátku z chlíva vyháněly. Dávají si však i kolečko z ratolestí udělané a to k podobnému účelu světiti. Kolečka taková neb též křížky metají pak z jara do studánek, aby osud svůj budoucí buď plynutím buď utonutím jich zvěděly. Studánky jsou tu opět symbolem oblaků nebeských, v kterých Sudičky bytem bývaly.

Slezáci poněmčilí píkávají o neděli té, sommersonntag zvané, zvláštního pečiva begel, bügel t. j. kruh (kolo, koláč) posvátný, co býval druhdy obětí pohanskou „opferböugelin“ zvanou. Rozdávají toho pečiva mezi děti „sommerkinder“ zvané. I kočičky „ballen“ jmenované rozdávají Němci mezi děti své. Na mnohých místech v Čechách vynášejí Moranu a přinášejí Vesnu či léto o této neděli, kdežto jinde o smrtné a družebné neděli tenť významný obřad vykonávají. Chórozpěvy, za dávných dob v kostele samém ode děvčat a jinochů, vzájemně si odpovídajících, zpívané, ač dosti přejináčené a co do pohanství skažené nás došly, jeví předce ještě stop hojných, že bývaly jindy písně jarné k. př.: Buďte páni veselí, na tu květnou neděli: smrt jsme vám odnesli, nové léto přinesli. — Toho si vezmu za muže, až bude fiala, růže a pán bůh mi dopomůže.

U Srbů stávají záhy děvčata tu neděli, místy i o zvěstování P. M. (25/3) a o 40. mučedlnících (21/3), aby si před východem slunce nanesly vody čarovné. Tyto „ranile devojke“ zpívají obzvláštné jarné písně při obřadech těchto ranných, načež se do her jarných dávají.

Na Ukraině mrskají se mladí a staří o „vrbnaju neděli“ vrbovými prutíky, co jinde o velikonočných svátcích teprva se vykonává.

V Salcburgu a ve Vídni, ba i jinde, slavili toho dne i svátek osličí, na památku vítězoslavného vjezdu Krista do Jerusalema, ale Kristus jezdíval o té slavnosti jako jakýsi vítěz jarný ve skvostném brnění městem na oslu, drže ratolesti zelené v ruce.