Bájeslovný kalendář slovanský
Autor: Ignác Jan Hanuš
Digitalizátori: Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Anna Studeničová, Tibor Várnagy, Viera Marková, Henrieta Lorincová
Jak si Srbové z Eliaše Ilija gromovnika báječně byli zrobili, taktéž Češi ze sv. Jana Světlého (Joannes Albus) Bur-Jana. Praví o něm Štítný: „sv. Jana Světlého, jemuž sú Burjan vzděli, aby krúpy nebily.“ Připojujeť však i hned: „hlídajž, žeť jsú to pohanští obyčeji a brzoti by z nich mohl blud býti.“ Dávali si i národní hádanku o tomto svatém: který prý svatý mlátí bez cepu? Sv. Bur-Jan krupobitím toho času panujícím.
Němci jmenovávali sv. Jana a Pavla, jichž pamět se tím dnem světí, wetterherrn a den samý hagelfeier, poněvadž slavnou processí chodívali, aby tito svatí obilí uchránili krupobití. V středném věku nepracoval též nikdo na polích o ten den.
Hojné bouřky zavdávali Srbům příčiny i Marii pojmenovati ogněnú t. j. ohnivou, již dle svého kalendáře 17. června světívají. U nás připadá na ten den paměť sv. Petra a Pavla. Sv. Pavel neujal se v mysli báječné lidu našeho, za to ale sv. Petr, jenž co hřímatel se jeví v písních mnohých, k. př.: „sv. Petr hřímá, natočí nam vína.“ Může býti, že k tomu přispěly klíče sv. Petra, jimiž dle pověsti nebe odevírá, neb v mysli báječné býval blesk klíčem, kterým bůh pohanský okna neb dvéře nebeské otvíral. Lid slovenský (ve Zvoleni), vídaje zář severnou, praví až podnes, že jest nebe otevřené a kdoby tam po den stanul, že by zhůru byl vytažen. Den sv. Petra musil býti za starodávna velmi slavným, poněvadž mu předcházel svatvečer, či „abent,“ jak káže starý kalendář německý od r. 1478.
O autorovi
Ignác Jan Hanuš
český filozof, odborník na slovanskú mytológiu a knihovník
