SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou
SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

Sv. Davida. 30. prosince

Sv. David, nevím zdaž král, zdaž poustevník toho dne ctěný, vstoupil v křesťanské době na místo podoby božské, již pohané vídali v měsíci sedět a hrát. Kdo se do měsíce divá, říkají Češi, právě v tu dobu, kdy sv. Davidovi praskne struna, ten pozbude zraku. Velmi důležitou píseň o sv. Davidu zachovali si Moravané: „Aj! já vím lúčku zelenú, na ní olivu vysokú, na té olivě David hrál, až se hajíček rozléhal. O radostná novina, přišla k němu Maria. O Davide, Davide, tvoja matička v pekle je. Sv. David nemeškal, vezma húsličky hned se bral. Když ten před peklo přišel, svoju matičku uslyšel, hned na húslíčkách zahudal, svoju matičku ven volal, dušičky se jí chytaly, z pekla ven vyjít nedaly. Hned se s ďáblem zakládal, kdoby z nich pěknej zahudal. David lepší zahudal, svoju matičku vyhudal. Aj Davide, Davide, budešli ty slúžiť u mne? nebudeš těžce dělávať, enom v měsíčku sedávať, svaté písničky zpívávat.“ Patrno, že v porouchané té písni peklo není peklem obyčejným, než jakési oddělení světa pohanského a že čert není nikoli ďáblem sprostým, než jakýmsi bohem pohanským, David pak osvoboditelem z říše jeho. I Lužičané znají píseň: „oj Daviće! och Daviće, zmi (vem) sebi jen ož husličky a ráj (hraj) ty rónčka tši“ (tři písničky k tanci). Nížeji pokusíme se vysvětliti tuto báji aspoň poněkud. Viz Hromnice.

SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama