Bájeslovný kalendář slovanský
Autor: Ignác Jan Hanuš
Digitalizátori: Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Anna Studeničová, Tibor Várnagy, Viera Marková, Henrieta Lorincová
Den ten je slavným dnem u Rusů, jsa u nich prvním březnem a tedy jako počátkem jara. Proto pozorují pilně, odkuď vítr věje, poněvadž odtud váti prý bude po celý rok. Vítr co pohnutý vzduch býval Slovanům netoliko poslem božím, než ctili jej na mnoze co boha. Jméno hlavního jich boha Vít-a či Svato-vít-a a slovo ví-tr (slovensky vie-tor, bulharsky vea-t?r, staroslov. vě-tr?) chová týž kořen vě (váti, dýchati) v sobě. Ví-tr znamenal v nejstarší své formě vai-tar vání působícího, a vání jarné sloužilo právě k věštbám. „Vítěz“ znamená snad staročesky i tolik co prorok, zvěstovatel, staroslov. je vět-?sky, báječný, a v Zelenohorském rukopise sebírají „děvě sudně“ „vyučené věščbám vítězovým (uitzonim) „glasy u osudie svaté.“
Doby březnové jsou Slovanům i co dnové jarného orání, co „voračky“, i co dnové jarného setí důležité. O „voračkách“ strojí si na Klatovsku opět medvěda, ale v dlouhou slámu žitnou a pšeničnou zavinutého, jenž na hlavě má vysokou čepici kuželovitou. Při tanci s ním přejí si hospodyně, aby tráva a obilí nad výšku toho muže vyrostla.
V Rusku vykonávají se netoliko při prvním setí obřady s nahou pannou, s kocourem a s pluhem, o kterýchž výše juž byla řeč, nýbrž vynášejí tam slavně i podobiznu sv. Vlasa či Vlasíka patrona skotu, prvnikráte skot vyhánějíce. Pro nepříznivé počasí připadává však obřad ten, ovšem jako i u nás obyčejně, v Máj teprva. V Srbsku byla prý jedna žena v bábu t. j. v kámen Perunem obrácena, poněvadž v březnu juž kozy pásla. (Kozy byly Perunovi zasvěceny).
O autorovi
Ignác Jan Hanuš
český filozof, odborník na slovanskú mytológiu a knihovník
