ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Povstalo časem pořekadlo české: „sv. Prokop kořen dokop,“ ježto se někdy i prodlužuje slovy: „sv. Vít (15/6) kořen štip, sv. Petr (29/6) ten ho natrh, sv. Prokop kořen dokop, sv. Markéta (13/5) žene žence do žita.“ Povídají o sv. Prokopu též, že s čerty orával a že, oškrabávaje kolečka pluhu svého, homolím hlíny u Chotouni, jimž „čertovy brázdy“ říkají, povstati dával.

Lid náš má ten den za nešťastný a praví, že o něm buď 9, buď 7 lidí se utopí, 7 jich se zastřelí a p. Jinde vypravuji totéž o dni sv. Petra a Pavla, zvlášť pak ze strany oběšení a utopení, co vztahu báječného má k větru a k vodě. Pohyb větru byl starým kolíbáním se buď duší buď čarodejnic a čertů a to duší hlavně nepokojných, jež byly neobyčejným způsobem ze světa sešly. Obrátiv tyto poměry báječné praví lid na Slovensku, že „Vjetrově“ nejmilejší je zábava šibiničníka kolísať. Viz ostatně svatvečer sv. Jana. Rybářové Pražští nechtěli prý ještě na začátku toho století utopence o den sv. Petra a Pavla z vody vytáhnouti, aby nerozhněvali vodníka Brunclíka ve Vltavě bydlícího. Tenť pojede prý jednou na bílém koni přes most a vyhrabe kopytem koně svého meč, jenž na slovo: „všem hlava dolů“ všechno stíná.