ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Dozvěděli jsme se při obřadech na popelečnou středu konaných, že mnozí pokračovali světiti masopust i v témdni následujícím a že počali postiti se teprva touto (vstępnou) nedělí. Protož sluje u Němců první masopustná neděle „aller mann fas-nacht“ a předešlá neděle „pfaffen-fas-nacht“, poněvadž knězstvo juž od ní počínajíc se postilo. Slujeť tato u Němců též (podle Pilgrama) „funkensonntag“ od ohně posvátného, jenž se svatvečerem jejím zapaloval; dle jiných ale byla masopustná neděle sama juž „funken-sonntag“, právě snad pro rozdílný počátek postu.

V Čechách má tato neděle obzvláštné a důležité jméno: „liščí neděle“ k. př. v Berounsku, Rakovnicku, což hlubokého významu do sebe má. Matky české pekou v noci na tu neděli t. v svatvečer její preclíky a zavěšují jich v zahradě tolik na proutcích vrbových, do stromů zastrčených, kolik mají dětí. Ráno v neděli před slunce východem zbudivše děti praví jim, že tu liška běžela a jim preclíků na stromy zavěsila. Děti pomodlivše se v zahradě sbírají si dychtivě preclíky s proutků. Někde jmenují místo lišky „Elišku“, co by naráželo na jakousi bohyni. (Známa je též hra na Elišku v Berounsku a hry jsou větším dílem jen pozůstatky, jak už víme, obřadů dávnověkých.) Ale i liška sama je v bájesloví slovanském významná, jíž Němci ve svém bájesloví v té míře neznají jako Slované. V pověstech slovenských zavádí někde liška osvoboditele i ku skleněnému vrchu. Němcům je hlavním toliko obyčejem, lišku v průvodě nositi na jaře při uvítání vesny. U nás ale je liška totožná i s bábou samou; lišce t. nebo bábě házejí k. př. po zpátku ke kamnům vytržený bolavý zub, aby dala za zahozený „kostěný“ „železný zub“! Vlastně zavěšuje tedy o liščí neděli Bába dětem preclíků na proutky. S náhledem tímto souvisí snad i to, že se u Bělorusů neděle liščí jmenuje Dzjedova. Dzjed, Děd je mužská toliko stránka bytosti bábiny, neb Perun je původně u nás dědem, jako u Němců je Donar-Thorr altvater. Tak slove k. př. nejvyšší vrch na hranicích Moravo-Slezských, druhdy Perunovi zasvěcený, Slovanům Praděd, Němcům Alt-vater. Donar míval v bájích vždy červených vousů t. j. původně bleskem ozářený obličej a Bělorusům ukazuje se i Dzjed s červenými vousy a očima, což dílem i lišce sluší. Dzjed ukazuje Bělorusům poklady, u nás přináší bába — liška dary a lidé hledají při pašijích v postu poklady. Nebylo by divu, kdyby se někde neděle ta i jménem „Bábinná neděle“ vyskytla. Zapalovati pověstné ohně na „funkensonntag“ u Němců souvisí snad i s Dzjedovou nedělí.