Listy Martina Hamuljaka I
Autor: Martin Hamuljak
Digitalizátori: Viera Studeničová, Nina Dvorská, Simona Reseková, Daniel Winter, Eva Lužáková, Ivana Černecká, Lucia Muráriková, Peter Páleník, Slavomír Danko, Zuzana Danišová, Andrej Slodičák
(14. I. 1827)[270]
V Budíne d. 14. ledna 1827
Vysoce učený, blahorodný pane, draze vážený p. vlastenče!
Nepochybujem, že dle oznámení mého od 21-ho ríjna 1826[271] III-tí díl Bernolakova slovníka Vašnosti skrz p. Krause náležitě dodán; nyní na vědomost dávám, že sem pred trima dni na pana Theodora Demet. Tyrku do Vídne jeden balík knih s tů prosbů poslal, aby z nich prítel pán Zakrzewsky 1 výtisk IV-ho dílu Bernolákova slováre na obyčejnem a 1 výtisk Elementorum univ. lingvae Sl. Auctore Joanne Herkel,[272] na pěknějš. papíre, kterýmžto posledním se poniženě vděčím, Vašnosti skrze knihkupců víděnských pp. Tendler et v. Manstein na p. Krause do Prahy co nejdríve odeslal; ráčte tedy knihy teto od p. Krause očekávati.
Dle návěští tiskárně budú tohoto slovníka ještě 2 díli V-ty a VI-tý nasledovati; za jeden každý pozustavající díl mají se tak jako na predešle 6 zl. W. W., tedy za obadva 12 f. platiti, ale Vy, důstojný paně, jen 11 zl. W. na oba díli dopláceti máte, které na srážku Poutníka, o jejž Vašnosti důverně sem prosil[273] a opet, trebas i docela nový nebude, prosím, láskavě zdržeti ráčte.
Žádost v literature slovanské vúbec, vzláště pak materské, nakolik čas dovolí, okusiti se, a skutečnost nedostatku výrazů v materčině vzbuzují ve mně žádost register nejprv nemecký, potom latinský ku všeslovanskému slovníku Lindovu[274] pomalu shotoviti, a nejvíc z ohledu toho maličku knihovnu mú slovanskú nejen k vlastné mé utěše, ale i k úžitku mému a prátělóv nadobudnutím slovníka Lindova obohatiti a okrásiti; poneváč ale slyším, že Vy, drahocenný paně vlastenče, slovník Lindovu podobný a dokonalejší od více roků chystati ráčite, ba tuším juž v rukopisu i do koncu šťastně privesti ráčili ste, volil bych na Vaše dílo čekati, jestli by náděje byla, že o nedluhý čas najevo vyjde.[275] Prosím tehdy pokorně o láskavu radu Vašu v této věci;[276] ja totiž proto nadevšecko slovník Lindov sobě zaopatriti a register k němu sporádati bych žádal, aby sem z němčiny a latinčiny na matěrčinu nečo preložiti a kde by materčina slova neměla, od sester půjčiti mohel.
Časopisi museumské tužebně čekáme,[277] ja sem na obadva pri tutejši poště predplatil a mám ještě dva české cestů knihkupectví zjednati.[278]
Výborný náš p. Kollár zásady pro mluvnicu společnu československu hotuje, ma již myslím 2 archy sepsane, pošle je do časopisu českého.[279]
Zustavám se vši uctivosti
Váš horlivý ctitel M. H.
[270] Koncept listu (38 × 22,5 cm); v ľavom hornom rohu je adresa (ako na liste 41).
[271] Pozri list 41.
[272] Pozri list 41.
[273] Hamuljakov list Jungmannovi z 21. 10. 1826 (list 41).
[274] S. B. Linde: Slownik języka polskiego (Varšava 1807 — 1814).
[275] J. Jungmann pracoval na česko-nemeckom slovníku; ako oznámil v odpovedi Hamuljakovi z 27. 2. 1827, v tom čase spracúval písmeno O. (Jungmannov päťzväzkový Slovník česko-německý vyšiel v Prahe 1835 — 1839.)
[276] J. Jungmann v obšírnej odpovedi Hamuljakovi z 27. 2. 1827, v ktorej vyjadril aj svoj názor na Bernolákov Slovár a Herkeľovu gramatiku, oznámil, že nemecko-všeslovanský slovník by bol veľmi potrebný: „K tomu cíli potřebí založiti jako základ Lindův Slovník na cedulky rozepsaný a jej doplňovati dobrými německo-polskými, něm.-ruskými, něm.-českými, něm.-slováckými etc. etc.“ (Slovenské pohľady XXIX, 1909, s. 571.)
[277] Pozri list 41.
[278] Pôvodne tu Hamuljak načrtol nasledujúci koncept, ktorý neskôr prečiarkol: „… a mám ještě dva české exemplare objednati, což u studěnych naších knihkupců pešťanských, který malu ufnost zdarilosti dávají, aspoň v ten kráť tepruv učiniti míním, když prvý svazek… “
[279] Vypracovanie československej gramatiky naliehavo žiadal najmä Šafárik. V liste Hamuljakovi 15. 6. 1826 píše: „Přítel Kolár by především Kratičkú národní slovenskú grammatiku pro školy sepsati, a my bychom ji vydati a uvesti měli.“ Táto gramatika by mala pôsobiť ako zjednocujúci činiteľ medzi samými Slovákmi, a preto jej potrebu znova zdôrazňuje v liste Hamuljakovi zo 16. 8. 1826 (Listy P. J. Šafárika M. Hamuliakovi, Martin 1965, s. 61, 76). Na Šafárikovo naliehanie Kollár sa pustil do zostavenia zásad „pro mluvnicu společnu česko-slovensku“, ktoré mali vyjsť v Časopise Českého musea; tam však nevyšli a dnes nepoznáme ani spomínaný Kollárov rukopis. (O jazykovej otázke v tomto období pozri bližšie štúdiu J. Butvina: M. Hamuljak a základné problémy slovenského národného obrodenia. Historický časopis XIII, 1965, č. 4.)
O autorovi
Martin Hamuljak
kultúrny organizátor, redaktor, vydavateľ, historický a jazykovedný bádateľ
