ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

(26. VII. 1829)^[503]

P. Šaffaríkovi, d. 26-ho července 1829

Predrahý príteli!

Premilé psaní Vaše ode 13-ho tehož mnoho radosti mi působilo. Teší me, že ste se už vskutku dali do historii literatury;^[504] živ nám Vás Bůh predluhá léta.

O ex. hist. Vaší 1-ho vydání pro klášter žádné nemejte péči, to ja zdě opatrím.^[505]

Recensí Vaše Kattancsichových známenitých dvůch dílův snad v prvonasledujícem svazku víd. Letopisův s dichtivostí čítati budeme.^[506]

Stranyva slovenských novin myšlenky své, z částky i ostatních prátelů zdejších Vám ku posúzení dále predkladám, a sice:

1. Potreba novín. Vedomo mi, že množení novín, zláště politických, nemilo vládě. Slyšeti o nás vůbec, že pospolitý nepotrebuje, jiný, jakožto latine, nebo nemčine, aneb uherčině rozumný, v těchto rečích dosti novin má. Duvodů tedy potreby, aspoň užitku slovenských novin, z príčiny té nasbírati žádám, aby se rekurs naležitě shotoviti mohel. Ostatně, co znamenáte, zlaté litery hodno.^[507]

2. Obsah. Domnením naším, a jako poznávám, i Vaším měli by z prvu toliko literní noviny vydávány býti, tuším z príčiny té, že k obdrženiú práva na politické články málo, temer žádné náděje není. Pravda sice, že takovýto (politické) noviny z ohledu pošty, kterů musejí posílany býti, více vynášejí, dražší bývají, nežli jiné, které druhů cestů a príležitostí rozeslati se dají; však ničmeneji i to jistá vec, že politické obyčejně více zanímávají, více mívají čtěnárů, a proto jako i z príčiny té: aby reč naše v takovýchžto článkoch též cvičená byla, zláště kdyby se i jiné užitečné prídavky dodávali ku politickým, dobre by snad bylo, trebas později, na obdržení svobody i těchto článků doléhati. Nyní však tomu, tuším, dáme pokoj.

Literní časopis ovšem po svazcích a sice na začátek jen po 5—6 arších ctvrťletně vycházeti a encyklopedického obsahu býti by měl; pítám se však dále, nemělo-li by a jmenovitě čo za hlavný predmet slúžiti? Na to vzťahujem najvíce Vaší svatá slova: že národek náš tepruv probuděn a mlékem kojen býti musí.^[508]

3. Nárečí, orthografie. Prítel Kollár i ja za to mám, že obojí nárečí: české i slovenské v temto časopisu místo míti má.

a) Slovenčina nejen v živote panuje, ale, ačpráve málo, i psána, čtěná, ba i podporována býva. Nech by se tedy činlivosti i teto stránky príležitost zavdála a literní její jednání prijatá byly tím více, že:

b) Slovenčina, díme, zvučnejší, slovenštejší je, nežli čeština, so staroslovenským a nekterými značnejšími nárečí príbuznejší, co ovšem je-li to tak, pozoruhodno.

c) Dala by se bratrum Čechům príležitosť, s naším nárečím obšírneji se obeznati, a čo lepšého nájdu od nás prijati.

Orthografie však nějen v českých ale i v puze slovenských jednáních rádně obyčejná česká by musela, a jen v tenkráť v posledních Bernolákova by mohla býti, jestli by zaslatel jednání tisku ovšem hodného takovú násilně^[509] žádal.

Litery pak všudy latínské by zachováváne musely býti.

Takovýto způsob by snad ku smírení obůch stránek a brzému její sjednocení vésti mohel.^[510]

Sem cílejí, myslím, i Vámi a prít. Kollarem umluvené základy, kterých ovšem i ja zlomky nekteré mám;^[511] prveji ale, než se tyto, mutatis mutandis,^[512] mezi nami ustanovějí, dobre by se tuším stalo, kdyby slovenské nárečí s jinými, zláště českým a^[513] nekterými vážnejšími uplně srovnáno, a čo s kterým společného má, v čem od ktorého se delí, obšírněji ukázáno bylo. — Pri této príležitosti opovažuji se Vás o krátké poučení prositi, v čem záleži vlastně rozdíl mezi způsobem psání starších českých spisovatelů, zejmena Veleslavína^[514] (sem počitují tuším i Hajeka, Komnenu)^[515] a onným novejších spisovatelů?^[516] Naší katolíci tento velice hanejí, tam ten vychvalují a s ním tuším by se skoreji smíriti dali.

4. Spisovatelstvo, redakcí. Já časopis tento tak pozorujem, jako školu a cvičení se v národní literature našínců a sklad literních plodin jejích z jedné strany, z druhé pak strany jako prostredek vzdělávání národu; zláště jestli, čo bych žádal, ústav tento k ústavu společné slovanské bibliotheky, o čemž nižeji, privtelí se; tu tedy každý krajan pracovati móže, i aby pracoval, zprvu jen nekterý známší listovně, potom verejně každý v samem časopisu, aneb i jinak povolán bude, a žeby jistěji ze všech strán pracováno bylo, i odměna, ku pr. od každého tišteného archu preloženého díla 6, 8, 10 zl., puvodního 10, 12, 15 zl. Víd. č. slýbiti se móže. Poneváč z jedné strany ke skutečnému vydání prveji, než aspoň na tri svazky materialie na hrbe budú, prikročiti nesnadno, z druhej ale strany vec déle odtahovati neslušno, aby sme v nastávajícím roce 1830 v mesícu breznu na jarmarek pešťansky s 1. svazkem na svetlo vyjíti v stavu byli; potrebno, aby nám známí, na to súcí mužové ku pričinení se k původním literním prácem bez odkladání požádání i nekteré aspoň veci a predmety, s kterými by se zláště obírati měli (ku pr. prekladání klassikuv) dotečné byli. Opravdu najlepše místo pro vydávání novin Pešť nebo Budín. Tu nejen politické a mercantilné, ale i literní centrum; tu, čeho nikde jinde, i staroslovanské a jakékoli potrebné býti možné litery; odtuďto kamkoli, sem odkudkoli najlehčej kommunikácí nejen poštů, ale i jinými príležitostemi. Však ale kdo z nás redakcí na seba vezme?^[517] Čo se p. K-a^[518] týče: bárs by vzhledem na jiná literní zaměstknání, bez její úštipku redakcí novin prijati mohel, obávám se, aby prílišnů horlivostí neprátelům, ze všech strán číhajícím, príčinu k pohoršení nezavdal a tým samé veci neškodil. P. H.^[519] známe pojemi hlavu tak zaujali, že co k ním nevede u něho málo, nebo nic neplatné; his re ipsa non itur ad astra.^[520] Máme ještě jedneho horlivého Slováka, kaplána jménem Mojzes v Pešti,^[521] tento by súcí byl; ale kaplán dnes tu, zitra jinde; concuroval take na nevím kterú katedru zágrabské akademii, a jestli tu neobsáhne, míni concurovati na universit. katedru mathematiky, jestli po staričkém Hadalým^[522] prázdnů se stane, i cvičí se jednostejně ve vyvýšené této vědě; universitické ale katedry zaslúžilým akademickým professorum dávány bývají, a tak lépe by tuším činil, kdyby si jiného zamestknání vyvolil, supplecí však katedry obsáhnúti móže. Najsúcejší by byl jistý p. Ottmayer juris dr., advocatus, ad arm. praefecturam agens, penes universit. supplens professor statisticae,^[523] jenž by dobrým Slovákem býti mohel; sed uxoratus, pauper, occupationibus incumbere nequit, nihil aut parum inferentibus, praeterea: cum initio imminentis anni edet germanicas commerciales ephemerides.^[524] — Pozustaval bych tedy ja, sed ratio officii mei illa est: quod extraserialibus etiam horis labor exigatur. Et haee recte circumstantia facit, quod etiamsi secus. qua in genere publicus officialis rationum consideratus possum (scio enim officialem publicum regium in monarchiae nostra, qui ephemerides edit) pro concedendo ideireo indultu recursum formare non audeam;^[525] a ja bez úradu žiti nemohu. Accedit, quod sum justo forte magis scrupulosus. Denique non sentio me parem occupatioini, quam egregie perfici et sustinui omnium interest.^[526] Známosť moja češtiny i materčiny ubohá; to by se síce pilností nahraditi dalo, obávám se ale, aby sem o krátký čas i od pratelů dobre myslících — žádostí núcení, abych sám více robil — sobě zanechán nebyl. Nemohel bych tedy i ja pri najpríznivejších okoličnostěch těrchu jinače na seba vzíti, krom jestli by ste Vy predevším, uprimný príteli, mne ujistiti ráčil, že me uprimnů Vaší radů kedy- a včemkoli žádati budu, v každé prípadnosti podporovati, a jak vlastní praců, tak i požádáním jiných spisovatelů ku prispíváním, nejináče i povzbuzováním jiných k odbírání časopisu na pomoci býti ráčili; pod tůto výminků, bude-li vec s úradem shodlivá, verejnú redakcí na seba vezmu, jináče, zláště jestli Vy, upr. príteli, kterého jmeno všudy oslavuje se, a i od katolíků (kterí by Vás ve svém ovčinci vděčně videly) s radostí zpomínáno býva, redakcí na seba vzíti ráčite, skrytý, cožkoli ode mne vystane, konati hotov sem. Brzo eště nečo etc.^[527]

Druhá naše žádost jest: založení společné bibliotheky slovanské. Máme už na počátek zakúpené Appendiniho Notizie^[528] a Aeneam Sylvium^[529] i nalezá se u každého z nás neposlední sbírka knih, které do této bibliotheky odevzdati míníme. Určení ustavu tehoto záleželo by v propujčení prostredků našíncum ku dobívání všelijakých, zláště historických a lingvistických známostí potahmo na vlasť naší a národ slovanský, nejináče k prekladání klassičných díl staré recké a rímské, i novejší cizé literatury; sem by tedy náležely predevším žrídla historii, mluvnice a slovníky s prednejšími dílami slovanských nárečí a výbornejší díla klassičné staré a cuzé novejší literatury. — Sídlo této bibliotheky bylo by v centrum literním vlasti v Budíne nebo v Pešti a pujčívaly by se knihy, vyjmúce nekteré, penes debitam securitatis provisionem^[530] i na strany pro usibus scriptorum.^[531] — Takovýto ústav potrebuje ovšem nemalé syly, však ale to nás odstrašiť nemóže; my zdejší prátele na šťastné začetí nečo zložíme, pak budeme milovníky národní literatury o pomůcky prositi, což by jeden byl pramen pokladnice; druhý pramen povstal by časem z důchodku vydávání novin a jiných kníh, anebožto z rukopisův buď darem obsáhnutých buď slušnů cenů od spisovatelů zakúpených, které by ústav pomocí prenumerací tisknúti dával a odprodával.

Cíl tedy celého ústavu by byl: na literaturu a vzdělanost narodní všemožně učinkovati; tu ve školách vyučený dalšého v národní literature poučení a cvičení, i dospelá učená hlava k vážnejším vlastenským literním prácem potrebných prostredků naleznúti; tu vyše dobytí vetší národní vzdělanosti i vynaložené usilovnosti mzdu očekávati by mohel.^[532]

Nyní poznati ráčite, že umyslem mým i hore jednaného časopisu vydávání temuto bibliotheky ústavu vlastně prináležeti a z této príčiny jako osoch, tak i škoda nasledovati mohúcí sám tentýž ústav týkati se má. Potrebná by tedy byla společnost nejaká literní, klerá by se s vedením, s direkcí všeckého zaměstknávala. Ráčte, predrahý príteli, položené zdě prvotiny duležitosti této vdečne prijati, hluběji o ní rozjímati a myšlénky sve uprimně sdeliti^[533]