Zlatý fond > Diela > Listy Martina Hamuljaka I


E-mail (povinné):

Martin Hamuljak:
Listy Martina Hamuljaka I

Dielo digitalizoval(i) Viera Studeničová, Nina Dvorská, Simona Reseková, Daniel Winter, Eva Lužáková, Ivana Černecká, Lucia Muráriková, Peter Páleník, Slavomír Danko, Zuzana Danišová, Andrej Slodičák.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (rtf, html)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 29 čitateľov


 

List 51. Josefovi Jungmannovi

(V pol. roku 1827)[322]

Vysoce učený, blahorodný pane,

draze vážený pane vlastenče!

Neráčte mi za zlé míti, že na psaní Vaše, ono výborné psaní ode dne 27. unora t. r.[323] tak pozdě odpovídám; zaneprázdnení mnohá, jak úredná, tak i jiná nědovolují veždy naléhati tomu, čo me jedine šťastným činí. Že mě láskou Vaší poslán časopis Poutník slovanský[324] náležitě došel, to Vám tuším již pred druhdým časem pán Kollár oznámil,[325] děkuji Vám srdečně za ustávání; mně se nejvíc líbí písne, ježto na konci se nalezají a zdáním mím, ně umeleckým, neb hudec bohužel nejsem, než prirozeným, predmětu priměreně v hudbu uvedené jsou.[326] Těší mě, že Vám knižka Herkelova; pak IV-tý[327] a jako z p. synova listu na p. Kollára poslaného[328] vyrozumívám, i V-tý díl Bernolakova slovníku jistě dodány. Mají ovšem tyto dvě knihy sobě odporný cíl a konec, ale mojím domnením predce i jedná i druhá velikou zásluhu; Bernolakovu slovníku tuším jak sousedy a bratri naší, tak i krajany ouplnější známosť nárečí zdějšího, Herkelové mluvnici prvou probu uskutečnení oného vzněšeného cíle, sjednocení literatury dekovati máme.[329] Návěští o Lužičaněch, jímž ne materskou rečí kázati se má, srdce me velice poranilo;[330] Conversat. Lexicon od Brockhausen v 12 díle pod artikul: Slaw. Spr. vládu zemskou z ohledu člověčenstva chválil;[331] pravdě tehdy podobno, že vina na samém národu veží, u prostred jehož nenalezají se mužove knězského stavu v materčine zbehlí, a tak[332] dobre bratrí Čechové delají, že sousedům mluvnici nárečí jejího hotují a polomrtvím ruku podají;[333] dobre i mi učiníme, jestli v literature tuho spoludržeti budeme; než jako že se má rozumeti to spoludržení? Čechové mají již pěkný poklad v literature nárečí svého, málo se tuším schopů a věc nalezá, pro něž by výrazi v nárečí svém neměli, orthografii mají ukončenou, sklonování všech formáci poddaných částek reči v sústavu uvedené, které nejen ve spisovatelskem ale i v obecném životě vůbec, jako myslím, panuje. Slováci na dvě častě se dělí, jedna, evangelická a. v. českou sice ortografii a skloňování normu ve psání, v obecném ale životě slovenskou, katolícka pak čírou, v pospolitom životě postavenou slovenčinu z větší stránky i v písmech zachováva a literatura její velice chudá. Aby tedy Čechové grammatiku Bernolakovou[334] — neb jiné Slováci ani nemají, tato však nejčistejší a nejhlavnejší podnárečí slovenske pred oči stavuje — prijali, nadeje není. Měli-li by od soustavi své odstoupiti, hleděli by bez pochybi radněji k jiné, rovně nebo více vzdělané literature pribuzného nárečí se priblížiti. Než, jak se zdá, i slovenské nárečí má nekteré nad českým prednosti, má mimo českého více sousedních nárečí, mezi nimi více vzdálené, a ne méně vzdelané polské. Neráčite věriti, jak těžko a nerádi čítají naši Slováci katol. po česku, zvláště vel. naše knězstvo, pochodí to tuším i odtud, že evangelici užívají tehož. Nic méně tomu dati musíme, že české nárečí slovenskému a slovenské českému nejvíce jsa podobna, a že čeština více, než kterékoli jiné nárečí u prostred Slováků známa; neopustejž tedy Čech Slováka a Slovák Čecha, pracujme obapolně ku všemožnému vzdělání národu našeho, hleďme chuť ku čtení kníh v národu vzbuditi po prvé, po druhé



[322] Koncept tohto listu sa zachoval jednak na fóliovom dvojhárku (38 × 22,5 cm), ako aj na malom lístočku (17 × 9 cm), pričom na liste nie je uvedený ani adresát ani dátum. Adresáta sme bezpečne identifikovali podľa Hamuljakovej odvolávky na list z 27. 2. 1827, ktorý mu písal J. Jungmann. Datovanie listu nemôžeme určiť celkom presne; podľa niektorých faktov usudzujeme, že ho Hamuljak napísal niekedy v polovici roku 1827. List sme uverejnili v prílohách monografie o M. Hamuljakovi.

[323] J. Jungmann M. Hamuljakovi, 27. 2. 1827 (pozri list 43).

[324] Pozri list 41

[325] Tento list J. Kollára J. Jungmannovi nepoznáme (v LAPNP v Prahe ho niet).

[326] Na konci každého zväzku Poutníka slovanského boli uverejňované osobitné prílohy 1-2 piesní s melódiami.

[327] Herkeľovu gramatiku Elementa universalis linguae Slavicae a 4. zväzok Bernolákovho Slovára zaslal Hamuljak Jungmannovi okolo 10. 1. 1827 (pozri list 43).

[328] List Jungmannovho syna Josefa Josefoviča Jungmanna (1801 — 1833), zaslaný J. Kollárovi niekedy v prvej polovici roku 1827, nepoznáme (niet o ňom zmienky ani v súbornej Korešpondencii J. J. Jungmanna, ktorú vydala Olga Votočková-Lauermannová, Praha 1956).

[329] Hamuljak tu reaguje na Jungmannovo stanovisko k Bernolákovmu Slováru a k Herkeľovej gramatike vyjadrené v liste z 27. 2. 1827: „Mají ty dvě knihy sobě odporný cíl a konec, jedna usiluje zrůzňovati nářečí tak blízké, jako český a slovenský, bohužel! na ujmu oběma jim.“ (…) „Zdárnější, vyšší a chvalitebnější záměr ma p. Herkel, jehož dílo uvážení hodné jest; avšak, ať dím upřimně, on něco téměř nemožného započal.“ (Pozri náš príspevok Listy J. Jungmanna M. Hamuljakovi, v zborníku Literárny archív 1969.).

[330] Jungmann vo svojom liste z 27. 2. 1827 ďalej dôvodí, že by sa Slováci a Česi mali radšej užšie spojiť, a tak by odolali osudu nevyhnutne smerujúcemu ta, „kam dostalo se přijíti velikému Srbskoslovanskému kmenu! z něhož malé zůstatky Lužické již teď nyní dokonce jak slyším, zahynouti mají, ano konsistoře jejich o to prý žádá, aby, nemajíce kazatelů srbských dostatek, německy kázati směli!“ Hamuljak reagoval na túto Jungmannovu správu.

[331] Ide o Friedricha Arnolda Brockhausa (1772 — 1823) — nemeckého kníhkupca a nakladateľa, ktorý vydal známy Conversations-Lexicon (1808 — 1811). Text hesla o slovanskej reči (pravdepodobne z prvého vydania) sa nám nepodarilo získať.

[332] Hamuljak tu pôvodne napísal a potom prečiarkol tento text: „… a tak i z príčiny této dobre Dobr. dělá, že mluvnici téhož nárečí hotuje“.

[333] J. Dobrovský venoval veľkú pozornosť štúdiu lužickej srbštiny, ktoré dovŕšil hlavne za svojho pobytu v Lužici r. 1825. Výsledky svojho poznania zhrnul v mluvnici lužickej srbštiny napísanej v posledných rokoch života, avšak toto dielo zničil v záchvate duševnej choroby. (Josef Dobrovský 1753 — 1953. Sborník studií k dvoustému výročí narození. Praha 1953, s. 100.)

[334] Anton Bernolák: Grammatica Slavica (Bratislava 1790); nemecký preklad od Ondreja Brešťanského vyšiel pod názvom Schlowakische Grammatik (Budín 1817).




Martin Hamuljak

— kultúrny organizátor, redaktor, vydavateľ, historický a jazykovedný bádateľ Viac o autorovi.



Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.