Listy Martina Hamuljaka I
Autor: Martin Hamuljak
Digitalizátori: Viera Studeničová, Nina Dvorská, Simona Reseková, Daniel Winter, Eva Lužáková, Ivana Černecká, Lucia Muráriková, Peter Páleník, Slavomír Danko, Zuzana Danišová, Andrej Slodičák
(V pol. roku 1827)[322]
Vysoce učený, blahorodný pane,
draze vážený pane vlastenče!
Neráčte mi za zlé míti, že na psaní Vaše, ono výborné psaní ode dne 27. unora t. r.[323] tak pozdě odpovídám; zaneprázdnení mnohá, jak úredná, tak i jiná nědovolují veždy naléhati tomu, čo me jedine šťastným činí. Že mě láskou Vaší poslán časopis Poutník slovanský[324] náležitě došel, to Vám tuším již pred druhdým časem pán Kollár oznámil,[325] děkuji Vám srdečně za ustávání; mně se nejvíc líbí písne, ježto na konci se nalezají a zdáním mím, ně umeleckým, neb hudec bohužel nejsem, než prirozeným, predmětu priměreně v hudbu uvedené jsou.[326] Těší mě, že Vám knižka Herkelova; pak IV-tý[327] a jako z p. synova listu na p. Kollára poslaného[328] vyrozumívám, i V-tý díl Bernolakova slovníku jistě dodány. Mají ovšem tyto dvě knihy sobě odporný cíl a konec, ale mojím domnením predce i jedná i druhá velikou zásluhu; Bernolakovu slovníku tuším jak sousedy a bratri naší, tak i krajany ouplnější známosť nárečí zdějšího, Herkelové mluvnici prvou probu uskutečnení oného vzněšeného cíle, sjednocení literatury dekovati máme.[329] Návěští o Lužičaněch, jímž ne materskou rečí kázati se má, srdce me velice poranilo;[330] Conversat. Lexicon od Brockhausen v 12 díle pod artikul: Slaw. Spr. vládu zemskou z ohledu člověčenstva chválil;[331] pravdě tehdy podobno, že vina na samém národu veží, u prostred jehož nenalezají se mužove knězského stavu v materčine zbehlí, a tak[332] dobre bratrí Čechové delají, že sousedům mluvnici nárečí jejího hotují a polomrtvím ruku podají;[333] dobre i mi učiníme, jestli v literature tuho spoludržeti budeme; než jako že se má rozumeti to spoludržení? Čechové mají již pěkný poklad v literature nárečí svého, málo se tuším schopů a věc nalezá, pro něž by výrazi v nárečí svém neměli, orthografii mají ukončenou, sklonování všech formáci poddaných částek reči v sústavu uvedené, které nejen ve spisovatelskem ale i v obecném životě vůbec, jako myslím, panuje. Slováci na dvě častě se dělí, jedna, evangelická a. v. českou sice ortografii a skloňování normu ve psání, v obecném ale životě slovenskou, katolícka pak čírou, v pospolitom životě postavenou slovenčinu z větší stránky i v písmech zachováva a literatura její velice chudá. Aby tedy Čechové grammatiku Bernolakovou[334] — neb jiné Slováci ani nemají, tato však nejčistejší a nejhlavnejší podnárečí slovenske pred oči stavuje — prijali, nadeje není. Měli-li by od soustavi své odstoupiti, hleděli by bez pochybi radněji k jiné, rovně nebo více vzdělané literature pribuzného nárečí se priblížiti. Než, jak se zdá, i slovenské nárečí má nekteré nad českým prednosti, má mimo českého více sousedních nárečí, mezi nimi více vzdálené, a ne méně vzdelané polské. Neráčite věriti, jak těžko a nerádi čítají naši Slováci katol. po česku, zvláště vel. naše knězstvo, pochodí to tuším i odtud, že evangelici užívají tehož. Nic méně tomu dati musíme, že české nárečí slovenskému a slovenské českému nejvíce jsa podobna, a že čeština více, než kterékoli jiné nárečí u prostred Slováků známa; neopustejž tedy Čech Slováka a Slovák Čecha, pracujme obapolně ku všemožnému vzdělání národu našeho, hleďme chuť ku čtení kníh v národu vzbuditi po prvé, po druhé
[322] Koncept tohto listu sa zachoval jednak na fóliovom dvojhárku (38 × 22,5 cm), ako aj na malom lístočku (17 × 9 cm), pričom na liste nie je uvedený ani adresát ani dátum. Adresáta sme bezpečne identifikovali podľa Hamuljakovej odvolávky na list z 27. 2. 1827, ktorý mu písal J. Jungmann. Datovanie listu nemôžeme určiť celkom presne; podľa niektorých faktov usudzujeme, že ho Hamuljak napísal niekedy v polovici roku 1827. List sme uverejnili v prílohách monografie o M. Hamuljakovi.
[323] J. Jungmann M. Hamuljakovi, 27. 2. 1827 (pozri list 43).
[324] Pozri list 41
[325] Tento list J. Kollára J. Jungmannovi nepoznáme (v LAPNP v Prahe ho niet).
[326] Na konci každého zväzku Poutníka slovanského boli uverejňované osobitné prílohy 1-2 piesní s melódiami.
[327] Herkeľovu gramatiku Elementa universalis linguae Slavicae a 4. zväzok Bernolákovho Slovára zaslal Hamuljak Jungmannovi okolo 10. 1. 1827 (pozri list 43).
[328] List Jungmannovho syna Josefa Josefoviča Jungmanna (1801 — 1833), zaslaný J. Kollárovi niekedy v prvej polovici roku 1827, nepoznáme (niet o ňom zmienky ani v súbornej Korešpondencii J. J. Jungmanna, ktorú vydala Olga Votočková-Lauermannová, Praha 1956).
[329] Hamuljak tu reaguje na Jungmannovo stanovisko k Bernolákovmu Slováru a k Herkeľovej gramatike vyjadrené v liste z 27. 2. 1827: „Mají ty dvě knihy sobě odporný cíl a konec, jedna usiluje zrůzňovati nářečí tak blízké, jako český a slovenský, bohužel! na ujmu oběma jim.“ (…) „Zdárnější, vyšší a chvalitebnější záměr ma p. Herkel, jehož dílo uvážení hodné jest; avšak, ať dím upřimně, on něco téměř nemožného započal.“ (Pozri náš príspevok Listy J. Jungmanna M. Hamuljakovi, v zborníku Literárny archív 1969.).
[330] Jungmann vo svojom liste z 27. 2. 1827 ďalej dôvodí, že by sa Slováci a Česi mali radšej užšie spojiť, a tak by odolali osudu nevyhnutne smerujúcemu ta, „kam dostalo se přijíti velikému Srbskoslovanskému kmenu! z něhož malé zůstatky Lužické již teď nyní dokonce jak slyším, zahynouti mají, ano konsistoře jejich o to prý žádá, aby, nemajíce kazatelů srbských dostatek, německy kázati směli!“ Hamuljak reagoval na túto Jungmannovu správu.
[331] Ide o Friedricha Arnolda Brockhausa (1772 — 1823) — nemeckého kníhkupca a nakladateľa, ktorý vydal známy Conversations-Lexicon (1808 — 1811). Text hesla o slovanskej reči (pravdepodobne z prvého vydania) sa nám nepodarilo získať.
[332] Hamuljak tu pôvodne napísal a potom prečiarkol tento text: „… a tak i z príčiny této dobre Dobr. dělá, že mluvnici téhož nárečí hotuje“.
[333] J. Dobrovský venoval veľkú pozornosť štúdiu lužickej srbštiny, ktoré dovŕšil hlavne za svojho pobytu v Lužici r. 1825. Výsledky svojho poznania zhrnul v mluvnici lužickej srbštiny napísanej v posledných rokoch života, avšak toto dielo zničil v záchvate duševnej choroby. (Josef Dobrovský 1753 — 1953. Sborník studií k dvoustému výročí narození. Praha 1953, s. 100.)
[334] Anton Bernolák: Grammatica Slavica (Bratislava 1790); nemecký preklad od Ondreja Brešťanského vyšiel pod názvom Schlowakische Grammatik (Budín 1817).
