Zlatý fond SME vzniká v spolupráci s Ústavom slovenskej literatúry SAV
RSS výstup diel Zlatého fondu (Viac informácii)
Martin Hamuljak:
Listy Martina Hamuljaka I
Dielo digitalizoval(i) Viera Studeničová, Nina Dvorská, Simona Reseková, Daniel Winter, Eva Lužáková, Ivana Černecká, Lucia Muráriková, Peter Páleník, Slavomír Danko, Zuzana Danišová, Andrej Slodičák. Zobraziť celú bibliografiu
Stiahnite si celé dielo: (rtf, html)
| Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo | 36 | čitateľov |
- . . .
- List 55. Josefovi Liboslavovi Zieglerovi
- List 56. Pavlovi Jozefovi Šafárikovi
- List 57. Michalovi Madánskemu
- . . . spolu 99 kapitol
- Zmenšiť
(6. IX. 1827)[363]
V Budíne 6-ho zárí 1827
Predrahý príteli!
Poslal sem Vám oněkdy péčí Rozmirovičovů[364] balík nasledujících kníh, jakožto:
1. Ossolińského hist. 1 a 2-hý díl,[365] od Schalbachera z Vídne zaslané.
2. Bernolakova Slováre VI-tý anebožto poslední díl.[366]
3. Na místo objednaných v Praze skrze mne, posaváď ale nedojšlích exempláróv, moje, oba Kyrilli a Methodiusy od Dobrovského;[367] k nímž
4. Dodal sem mého Kattancsiche Istri accolarum starú Geographii.[368] — Tuším ste to všecko již náležitě prijali.
Já o jiných knihách nevím žádných pro Vás, najméně od Bowringa dojíti mavších.[369]
Piesně naše v censure, azda o páru dni je dostaneme zpátkem.[370] Oněhdy,[371] když sem Vám projekt predmluvy poslal,[372] poslal sem ji razem i do Ostrihomu p. Px x x,[373] jehož k podílu nákladku tisku provolal sem, pak nedostal odpovedi, sám v osobe k němu vyběhnul, kde však mi, vděčně sice privýtanému to zretedelně na vyrozumení dáno, že na českú orthografii nic. Vrátiv se takorka domóv s rukopisem, jenž sebů sem měl, spomenul sem pred práteli Kollárom a Trnkom,[374] nebylo-li by ovšem rádno, lépe se k pospolitému lidu snížiti, srozumitedelnejšej proň písati, a to ortographii Bernolakovů? Zdá se sice, že by se na takový spůsob Čechové od nás cele, ba i z našíncóv mnozí evangelikové odstranili; zdá se, že by sme (aspoň dle predmluvy 1 sv. piesní naších) v literature a vzdělávání vůbec ně na pred, nibrž zpátkem kráčeli:[375] ale pribudnul by na to místo neomilně počet naších katolíkóv, zvláště knězóv, nejen čtenárov, ale i pisárov, nepochybuji, i dobrodincov a napomáhačov; pro katolíkóv chystá se biblí číro-slovenska,[376] evangelici, zustávavše pri své česko-slovenské, mohli by jiného druhu knihy v púze materčině čítati, a ja za to mám, že bychom ve vzdělávání našíncov dále zajšli, aspoň větší massa lidu by k žádúcímu cílu spolu kráčela. Mnoho, príliš mnoho bratróv máme, jenž o češtine ani slyšeti nechtějí, slovenské číroslovenské knižky vdečně by čítali, kdyby je měli. Maďarčinů nás velmi núkajú, mládež naša z vetšej stránky, zláště študujícá, prívalu se nevyhybuje, ráda s ním ženie; němčina se, tuším, po tichu smeje, své myslí a podporu, kdyby jej potrebná byla, lechko nájde; úbohá slovenčina od svojích zanechaná, bez potěšení leží. Čože bude z našého lidu? ponížený poddaný, odpovídám; ale s tím ani Bohu, ani králi, ani vlasti, ani sobě neprospeje; ba, smiem povedeti, ani jen poddaným dobrým nebude, mlčím o pravém vlastencovi, o pravém člověkovi a tisíce reláciích (potazech?) jejich. V matěrčině jen, tuším, učinkovati lze jak na srdce, tak na rozum, v matěrčine jen možná o povinostěch a pomalu i právích svých naučovati sprostého člověka, větší massu lidu, o kterúž starost míti sluší; i prostrední stavové a povolánia najštasneji a najzdarileji pokračují v dalšém vzdělávání skrze reč svú matěrskú. Vy, predrahý príteli, a prátelé naší, Herder[377] a jiní naučili ste me pravdy této poznati, kterým se priznávám, kterými se těším. — Prítel Kollár o věci této dávno již premýšla, otázku však ani na jednú ani na druhú stranu konečně rozhodnúti nesmí, chýli k prostrednímu mezi púze českým a púze slovenským nárečím, neodporuje však i čírů slovenčinu, buďto i v duchu Bernolákovem, práci svů (byť by se i docela k formě Bernolákove pristrúhati měla) napomáhati a, kdyby časopis nejaký vzniknúti mohel, podíl na něm vzíti.[378] Prítel Trnka, ačkoli sám Čech, pro číru češtinu naskrze není, v naší materčině více čisté slovančiny, než ve své nalezá, záměr jeho způsobu psáni z následujícího projektu návěští (spomenutého mezi námi) časopisu vyděti ráčite: „Návěščié o vydávániú čtvrtročného časopisu v reči slovenskej. Poněvadž vóla našeho najmilostivějšého krála jest, aby každý jeho berlu svěrený národ ve pravém poznávaniú Boha, ve ctnostnem obcovaniú povinností svojích k sobě a blížnému se vzdělával, ustanovili jsme najvyšším dovoleniém s pomocú mnoha učených Slovanóv počátkem budúcého roku 1828 časopis pre všeliké stavy a povolániá vydávať, ktorý ko pravému vzdělávániú rozumu, ozdobovániú srdca a nevinnej zábavě směrovať, též o sdokonálenié našej reči pečovať má, pročež nějen ohled na onno sa vezme, čo dobrého p. Bernolák a iní boli poveděli, ale i na to, čo v iných stolicách znamenitého a lubozvučného sa nalezá, slovem, čo ke srozumnosti a kráse našeho milého jazyka poslúžiť a prispěti móže. Časopis tento následujíce veci obsahovati bude, totiž: 1. Ponaučeniá i pravidla, tykajice sa mládeži a dorostlých, ze skutečného života. 2. Národné porekadla i prísloviá, kterých už hojnú sbierku pohotově máme. 3. Národné piesne, kterých též na 200 počítáme, podle možnosti i s hudbičkami. 4. Národné pověsti a iné výborné povídky. 5. Národné pohadky. 6. Popisovaniá znamenitých krajin, měst, hradóv, zvláštně uherských a súsedných. 7. Priběhy a príhody z minulých a terazných časóv. 8. Nálezky v remeslách a umeniách. 9. Zábavné a žertovné povídačky. 10. Mravné bájky a podobenstva. 11. Verše všelikého druhu. 12. Novejšé správy o běhu nynějšého sveta a o dúležitosťach jeho. — Pritom zavazujeme sa v čisto-slovanskéj reči takovým sposobem o každej veci písať, aby i sám sprostý člověk všemu porozumeť a sobě ponaučenié i potěšenié najíti mohel. — Časopis ten vychazat budě po svazkach, zaležajicích z 8, 10 i viace archov, mimo obrazkov a rytin, jestli počet predplatitelóv to (dopustí?); Cena jeho v predplaceniú jest: na čtvrtročié 1 zl. pap. peněz, neb 24 kr. na strebre. Predplacanié na 1/4 roku prijíma sa jen u vydavatela v Pešti na ulici —, v poštovských uradoch jak pro rodaky, tak pro jinozemce, kterýmžto i tou cestou každý svazek porádnie sa dodá, jen na pol roku, totiž s dosylkou 2 zl. 20 kr. neb 56 kr. na strebre. Ostatně nadejeme sa, že milovníkóm reči našej vděk učiníme, a že oni schvalujíce predevzatié naše, laskavie nam napomáhať budú, tež i druhých ve svych viděkách i okolicách o potrebnosti takého časopisu přesvědčit neopominú.“[379] Odkudž i predmety obmyšleného časopisu zkúsiti ráčite; poznamenati však stranyva projektu tochto jak z ohledu na reč, tak i z ohledu na samú její vec potrebí, že to ještě ani od púvodce jak náleží, vyvarené není. — Prítel[380] Herkel, jenž pred týdnem s chovancemi na vakácie ven z Pešte se vybral,[381] myslí ve veci způsobu psání, dílu svému Elem. l. sl. un. podobně,[382] on je tedy pro nás včil ještě, a tuším na dluhý čas príliš vzněšený. Mně, žádného nárečí tak, jak by se slušilo, nevědomému, zdá se, mimo nábožných evangelických kníh, púze český nic, proto, že vetší stránka Slováků češtině málo rozumí a s ní pohrdá; pro obecný lid půze slovenský, aby tomu lechko rozumel, čo čítati umie, a sice aby se i straně Bernolákove nečo k vůli stalo a tak onná pritáhnúti se mohla, dle Bernolákových pravidel tím více, ponevádž tajiti nelze, že najčistejšé a najkrásnejšé podnárečí slovenské vzdělával, s prijímáním však nekterých, na místo chýbajících, od jiných sester zláště češtiny, mudre volených slóv; o vyšších pak predmetech prostredním, k obecnosti a sjednocení literatury slovanské záměreným, způsobem psáti by se mělo: tu by již nejen jednotlivá slova, ale i formácie sester, zvláště bližších měly byti šetrené. To nové, Čítanků[383] tuším již počaté, aneb mezi Vami a p. Kollárem uložené, shovorené nárečí[384] by se, hádám, najvíce vzdělávati mělo, aby pak se zakorenit a rozširovati mohlo, mělo by nejen vyššé, ale i zábavné predmety obsahovati. Čeština mnoho má lepšého, pěknejšého nad slovenčinů, proč by tedy to táto buď opustiti buď neprijati měla; na velikú však újmu slovenčině by bylo pri ochránením svého vlastného, čo nad jinými má, nejen od češtiny ale i od jiných sester, jak to zdravší Čechové samí počínají, nepůjčiti a neprijati, čo by k dokonálosti její chybylo, anebo, ať mírně a lépe povím, čo ku vzdělávání její prospěšné. — S novotinů ale túto jen pomalu by se počínati mohlo, dluhý čas na to potrebný, všestranná péče a práce i opaternosť, aby se k cílu blížiti dalo, k jednotě literatury s príbuznými; kterů jedine národní náš život květnúti móže. I ja v jednotě literatury zakladám náděje prospechu její, mám však za to, že jako vůbec vlastné matky mléko najlépe dítěti slúži, národnost naši pred maďarčinů a jakůkoli cizinů ochrániti, jí a s nů naších vzdělávati najjistěj matěrčinů móžme: v matěrčině, jakožto všechněm vědomé, náleží lid cvičiti, k poznání sebe a príbuzných, i ku jednotě literatury vésti a vychovávati; pokuď jednú literaturu obsáhnúti budeme moci, hleďme jej žádost rozširovati, pak to lehšej půjde, i to, jednotě nepríznivé, hlavaté zastupování na své nárečí a podnárečí smíriti, vyhladiti se dá. Nesmrtedelné zásluhy máte Vy o náš národ a člověčenství hystorii Vášů,[385] s ní ste Vy najvíc všechněm otvorili oči, k žádání je, aby se v slovenský jazyk čím skoréj preložila; Vy ovšem od jiných práci odtrhnúti se nemóžete, dúfám někoho k tomu namluviti, jestli nikoho neznáte, jenž by v tom skutečně pracoval.[386]
[363] Koncept tohto listu napísal Hamuljak na jednom dvojhárku a dvoch samostatných hárkoch rovnakého formátu (23,5 × 18,5 cm). Celý list, spolu s variantami, sme uverejnili v zborníku Literárny archív 1966, Martin 1966, s. 260 — 267.
[364] Z Kollárovho listu Hamuljakovi z polovice roku 1827 vieme, že istý Rozmirović (najskôr ide o jednu osobu) sa zúčastnil v tom čase na všeslovanskej schôdzke u Kollára v Pešti. Ide pravdepodobne o Andriju Rozmirovića (1798 — 1835), peštianskeho obchodníka a jedného zo zakladateľov Matice srbskej (za informácie vďačím prof. M. Filipovi zo Starej Pazovy).
[365] Józef Maksymiljan Ossoliński (1748 — 1826): Wiadomości historiczno krytyczne do dzieiów literatury polskiey. Krakov 1819 — 1822 (4. zv. vyšiel r. 1852). Šafárik si objednal toto dielo u Schalbachera v júli 1826, avšak pri dodaní jednotlivých zväzkov sa stal omyl, ktorý musel vybaviť Hamuljak (pozri Listy P. J. Šafárika M. Hamuljakovi, Martin 1965, s. 70, 90 n.).
[366] O vyjdení jednotlivých zväzkov Bernolákovho Slovára pozri list 55.
[367] Josef Dobrovský: Cyrill und Method, der Slawen Apostel (Praha 1823); tenže: Mährische Legende von Cyrill und Method (Praha 1826).
[368] Pozri list 54.
[369] Šafárik písal Hamuljakovi 19. 7. 1827, že mu John Bowring (pozri list 49, pozn. 1) poslal niektoré anglické knihy, ktoré majú prísť cez Viedeň (Listy P. J. Šafárika M. Hamuljakovi, Martin 1965, s. 124).
[370] Ide o druhý zväzok Písní světských (pozri list 52).
[371] Nasledujúcu časť listu Hamuljak znova prepísal a tak vznikol tento stručnejší koncept:
„dto. 6. zárí 1827. Pánu Šaffaríkovi. Predrahy príteli! P. P. Oněhdy, když sem Vám projekt predmluvy (k písnem) poslal, poslal sem ji razem i do Ostrihomu p. P xxx, jehož k podílu nakládku tisku provolal sem, pak nědostav odpovedi, sám v osobě k němu vybehnul, kdě však mi, vdečně sice privítanému to zretelně na vyrozumení dáno, že na českú ortographii nic. Vrátiv se takorka domóv s rukopisem, jenž sebú sem měl, spomenul sem pred pr. Koll. a Trn. nebylo-li by ovšem rádno, lépe se k pospolitému lidu snížiti, srozumitedelněji proň písati a to ortographii Bernolákovů? Zdá se sice, že by se na takový spůsob Čechové od nás cele, ba i z našincóv mnozí evangelikové odstranili; zdá se, že by sme (aspoň dle predmluvy 1. sv. písní naších) v literature a vzdělávání vůbec ně napred, nibrž zpátkem kráčeli: ale pribudnul by na to místo neomylně počet našich katolíkóv, zláště knězov, nejen čtenáróv, ale i pisárov, nepochybuji, i dobrodincov a napomáhačov; pro katolíkov chystá se biblí číroslovenská, evangelici zustávavše pri své československé, mohli by jiného druhu knihy v púze materčině čítati, a ja za to mám, že bychom ve vzdělávání našincóv dále zajšli, aspoň vetší massa lidu by k žádúcímu cílu spolu kráčela. Mnoho, príliš mnoho bratóv máme, jenž o češtine ani slyšeti nechtejí, a slovenské, číroslovenské knižky vděčně by čítali, kdyby je měli. Maďarčinů nás velmi núkajú, mládež naša z vetšej stránky, zláště študujícá, prívalu se nevyhybuje, ráda s ním ženie; němčina se, tuším, po tichu smeje, své myslí a podporu, kdyby jej potrebná byla, lechko nájde; úbohá slovenčina od svojích zanechaná, bez potěšení leží. Čože bude z našého lidu? ponížený poddaný, odpovídám; ale s tím ani Bohu, ani králi, ani vlasti, ani sobě neprospěje; ba smiem povedeti, ani jen poddaným dobrým nebude, mlčím o pravém vlastencovi, o pravém člověkovi a tisíce relaciích (potazech?) jejích. V matěrčině jen, tuším, učinkovati lze jak na srdce tak na rozum, v matěrčině jen možná o povinnostech a pomalu i právích svých naučovati sprostého človeka, vetší massu lidu, o kterúž starost míti sluší; i prostrední stavove a povolánia najšťastneji a najzdarileji pokračuji v dalšém vzdělávání skrze reč svú materskú. Vy, predrahy príteli, a prátele naší, Herder a jiní naučili ste mě pravdy této poznati, kterým se priznávám, kterými se těším. — P. Kollár o věci této dávno již premýšla, otázku však ani na jednú ani na druhú stranu konečně rozhodnúti nesmí, chýli k prostrednímu mezi púze českým a púze slov. nárečím, neodporuje však i číru slovenčinu, buďto i v duchu Bernol. prácí svů (byť by se i docela k formě Bernol. pristrúhati měla) napomáhati, a kdyby časopis nejaký vzniknúti mohel, podíl na něm vzíti. — P. Trnka, ačkoli sám Čech, pro čírú češtinu naskrze není, v naší materčině více čisté slovančiny, než ve své nalezá, zaměř jeho zpusobu psání z nasledujícího projektu návěští (spomenutého mezi nami) časopisu videti ráčite: „Návěščie o vydavaniú etc.“ Odkudž i predmety obmyšleného časopisu videti ráčite; poznamenati však stranyva projektu tochto jak zohledu na reč, tak i zohledu na samú její vec potrebí, že to jěště ani od púvodce jak náleží, vyvarené není. — P. Herkel myslí dílu svemu El. podobně, on je tedy pro nás včil ještě a tuším na dluhý čas príliš vznešený; Mně, žádného nárečí jak by se slušilo, nevedomému, zdá se, že mimo nábožných evang. kníh púze český nic, proto, že vetší stránka Slováků češtině málo rozumí a s ní pohrdá; pro obecný lid puze slovenský, aby tomu lechko rozumel čo čítati umie, a sice, aby se i straně Bernol. nečo k vůli stalo a tak onná pritáhnúti se mohla dle Bernol. pravidel tím více, ponevač tajiti nelze, že najčistejše a najkrásnejše podnarečí slovenské vzdělával, s prijímáním však nekterých namísto chybajících od jiných sester zláště češtiny mudre volených slóv; o vyšších pak predmetech prostredním, k obecnosti a sjednocení, l[iteratu]ry slovanské záměreným způsobem psáti by se mělo: tu by již nejen jednotlivá slova, ale i formácie sester, zláště bližších, měly byti šetrené. To nové, Čítanků tuším již počaté, aneb mezi Vámi a p. Koll. uložené, shovorené…“
[372] Hamuljak poslal Kollárovu Predmluvu k 2. zv. Písní světských na posúdenie Šafárikovi ok. 4. 8. 1827 (pozri list 52).
[373] T. j. Jurajovi Palkovičovi (pozri list 52).
[374] František Dobromysl Trnka (1798 — 1837) — moravský učiteľ, spisovateľ a jazykovedec, ktorý v čase svojho pobytu v Pešti r. 1827 pripravoval spolu so slovenskými pešťbudínskymi vzdelancami návrh na vydávanie literárneho časopisu, avšak tento plán sa nerealizoval. (Trnkove listy Hamuljakovi uverejnil Richard Pražák: Ke stykům Františka Dobromysla Trnky se Slovenskem a Uhrami. Sborník prací Filosofické fakulty brněnské University 1960, řada D — literárně-vědná, s. 200 — 208.)
[375] Hamuljak naráža na odsúdenie bernolákovského spisovného jazyka v úvode k prvému zväzku Písní světských (1823), ktorého autorom bol Ján Kollár.
[376] Ide o preklad Písma do bernolákovčiny, na ktorom v tom čase pracoval kanonik J. Palkovič; jeho preklad vyšiel pod názvom Svaté Písmo starého i nového Zákona v budínskej univerzitnej tlačiarni vo dvoch dieloch r. 1832.
[377] Johann Gottfried Herder (1749 — 1832) zdôrazňoval význam materinského jazyka pre rozvoj národnej kultúry a upozornil na budúci vývoj slovanských národov hlavne v diele Ideen zur Philosophie der Geschichte der Menschheit; toto dielo, ako aj odpis kapitoly o slovanských národoch z neho, mal Hamuljak vo svojej knižnici.
[378] Je isté, že k takému stanovisku priviedla Kollára hlavne spolupráca s M. Hamuljakom a s inými bernolákovcami z jeho kruhu.
[379] O týchto snahách založiť časopis pozri štúdiu M. Vyvíjalovej v Historických štúdiách IV, Bratislava 1958.
[380] Nasledujúcu časť listu Hamuljak zásadnejšie upravil, ako svedčí tento jeho koncept:
„Prítel náš drahý Herkel, jenž pred týdnem od nás na celé vakácie se odebral, ještě výše myslí, dílu totiž svému Elem. podobně; čehož ale, domnením mím, aspoň na dluhý čas ještě užiti naskrze nemóžeme, on je pro nás příliš vzněšený a hrdý, rozumím otázku způsobu psání: vir namq omni exceptione major, quod subintelligitur. — Já, ať uprimně povím, toho sem domnení, že mimo nábožných evangelických kníh, púze česky nic; pro obecný lid všecko púze slovenský, aby tomu lechko rozumel, čo čítati umie; pro prostrední ale trídu lidu a školní mládež prostredním česko-slovenským způsobem by se u nás psáti mělo. Tohoto posledního zdá se jaký taký počátek Čítanků uroben byti, měl by se však dále vzdělávati, se zvláštným ohledem i na jiná nárečí. Vše, i pro vyššé trýdy lidu púze slovenský psáti netreba, poneváč u prostred národu mnozí nalezají se v najbližším nárečí českém zběhlý, i bylo by na újmu samé slovenčině, čo v češtině krásného a lepšého buď opustiti, buď neprijati; púze česky pro Slováků psáti, jíchžto vetší počet češtine nerozumí, ba s ní pohrdá, pozorujíc i na to, že nekterý novejší, zdravší Čechové nikoli sobe samého, nibrž i jiných príbuzných nárečí držeti se počínají, pak, že slovenčina stejným právem a užitkem mnoho, také nejen od češtiny ale i od jiných sester dobrého půjčiti může, zdá se naskrze nemudra a neprozretedelná vec býti; že ale naproti tomu čírů slovenčinů, s prijímáním však nekterých na místo chybných aneb chybajících od jiných sester zláště češtiny mudre volených slóv a vyrazů, jestli obecný, pospolitý náš lid sobě docela zaněchán a opušten byti nemá, potrebno psáti, o tom tuším pochybovati nelze.“
[381] Ján Herkeľ bol v rokoch 1817 — 1831 vychovávateľom detí u baróna Jozefa Wenckheima, hlavného župana z Aradu.
[382] J. Herkeľ: Elementa universalis linguae Slavicae (pozri list 41).
[383] Pozri list 6.
[384] Šafárik sa r. 1824 dohodol s Kollárom na základných pravidlách česko-slovenčiny a vypracovali akýsi „spísek o libozvučnosti a orthografii“. Tieto pravidlá sú stručne zhrnuté v Prídavku na konci Čítanky (Budín 1825, s. 229 - 231) ako Nejhlavnější pravidla česko-slovenské pravopísebnosti.
[385] T. j. Geschichte der slawischen Sprache und Literatur (Budín 1825).
[386] O vyhotovení výťahov zo Šafárikových Dejín vo viacerých slovanských jazykoch rokovali pešťbudínski vzdelanci na schôdzke u Kollára 30. 4. 1826 (zápis z nej sa zachoval v Hamuljakovej pozostalosti v LAMS).
Martin Hamuljak
— kultúrny organizátor, redaktor, vydavateľ, historický a jazykovedný bádateľ Viac o autorovi.
Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.
Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007
Autorské práva k literárnym dielam
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.
