ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

(30. VII. 1829)^[535]

V Budíne 30. července 1829

Predrahý príteli!

S oddáním posledního psaní svého na poštu opozdiv se, posílám takové nyní v príloze s poznamenáním: že sem jej príteli Kollar. prečítal, který z ohledu na 3-tí punkt, nárečí totiž a orthografii žádost svú v tem smyslu opetoval, aby i jedno i druhé každému spisovateli na vůli necháno bylo, poněváč, prý, spisovatel vida raz proměnu svého jednání v čemkoli, pozatím žádného posílati nebude. Prítel tenť i jinoslovánské, polské, chrvatské etc. články prijať hotový; — bylo-li by to dobre?

Redakcí, jestli by jednání tak, jak by zaslána byly, nechána byti měly, byla by lechká, pozustávalo by jí usúditi, která jednání a jakým porádkem tištená byti mají? Najvetší těrcha by tuším v odpovedlivosti (? in responsabilitate) anebožto v ustavičné poddanosti odpovedi vzhledem na mravnosť a bezpečnosť súkromnú i verejnú statu záležela; musí ale redactor nejen (čo se hádám samo rozumí) ve způsobu psání a reči jistá pravidla zachovávati, ale i samým spisovatelstvím zaměstknávati se, v túto prípadnost vetší těrcha na redakcí ležeti bude, tak redactor nejen zdravý rozum, srdce na svém místě míti, učená, vybrušená hlava býti, ale i dostatečným jmáním vladnúti musí, aby totiž svobodného času dosti měl, a jej na vyhledávání potrebné živnosti vynakladati nebyl prinúcen; něbo z redakcí novin, jakožto dle plánu vlastně bibliotheca a vůbec liternímu ústavu prináležeť majících, žádnému (vyjmúce nakolik by redactor sám spisovatelem byl) osohu redactor úfati se nemóže, ba i v ten kráť, kdyby redactoru právo vydávání novín vlastně prináleželo, vyše toho, čo by co spisovatel zaslúžil, nemnoho získati se dá. Také je aspoň nynejší položení naše, dá však Bůh, že se to o páru roků napraví. Poněváč všecko počínaní naše z vyššího stojište pozorovati, jako prostredek vetší vzdelanosti národu, a tak co národní důležitosť sobě vážiti máme, súdím za potrebno, aby v celé této věci, jmenovite i vo vedení časopisného spisovatelstva více rozumných, skrovných a mírných vlastenců podíl vzalo. Lid náš všého dobrého a pekného schopný, tak se zdá, z vetší stránky eště v čisté původě zetrváva, a tak ráz opravdového človečenstva dobyti móže. Redactor však, aneb, jestli by jích více bylo, hlavný redactor najvetší časť ve vedení časopisu i proto vzíti povinnen by byl a sám právem jednání do časopisu nesucému prístup odepríti ozbrojen byti by měl, že na odpoveď ťahaný, sám za všecko ručiti musí. Jako ale redactor těrchy, které od redakcí odlučiti se nedajú, bez všecké odplaty, z čisté národní lásky ponese; tak naproti neslušilo by na krky jeho také povinnosti váleti, které, ačprávě hádám k redakcí pričítati možné, i jiní nesti v stavu jsú; sem patrí ku pr[íkladu] correctura tisku, rozeslání časopisu a t. d.; těmito a podobnými prácemi ostatní, na miste tisku bydlící prátělé vděčně zaměstknávati budú. — Pristúpme včil bližeji k otázce: kdo by z nás redakcí na seba vzíti mohel? P. K. by ji prijal, kdyby položení jeho príznívejší bylo; P. H. prijme vděčně, ale se obávám, aby se na známé své projevy príliš nesvehlavil, a cožkoli s nimí se rosrovnáva, za málo si vážě, z predpisané kolaje nevystupoval, pak kdyby bedlivejším se stal, jináče i dostatečným jmáním vládne a o půl druha roka od povinnosti vychovávatelstva (u sv. p. Wenkheim) svobodný, samostatný bude; P. Mojzeš, kaplán v Pešti, Slovák, concurroval na katedru logiky pri Acad. zagrabské, a neobdrží-li tú, bude na univers. katedru mathesis sublim(ioris) concurrovať, človek bedlivý a milovník literatúry vůbec. Pozustával bych tedy já ešte zde; sed ratio muneris mei illa est, quod extraserialibus etiam horis labor praestandus sit (bárs se to veždy i nedeje); et haec recte circumstantia facit: quod, etiamsi secus, quippe ex generali personae civilis, quam qua publ(icus) off(icia)lis r(ationum) gero, consideratione a paritate aliorum, dantur enim et in nostra monarchia casus, ubi off(icia)lis r(ationum) ephemerides edit, indultus edendarum ephemeridum mihi concedi posset, pro facultate ideirco recurrere non audeam; nequeo enim dicere, quod ab expleto off(ici)o vacnae mihi resultent horae, quibus objecto huic vacare possem, a já bez úradu žiti nemohu; sum justo fors magis scrupulosus, nec sentio me parem pro re nata occupationi, quam egregie perfici et sustinui omnium interest; tak známosť moja češtiny i materčiny ubohá, to by se však pilností nahraditi dalo; obávám se ale, aby som od dobre myslících prátelů, cílem núcení, abych sám více pracoval, sobě zanechán nebyl; nemohel bych tedy i pri najpríznivejší okoličnostech těrchu jináče na seba vzíti, krom jestli bych od Vás, upr. príteli, ujistený byl, že me radů Vaší kedy a v čemkoli žádati budu, podporovati, a nejen vlastní práců a požádáním jiných spisovatelů ku prispíváním, ale i povzbuzováním k odbírání časopisu na pomoci býti ráčite; pod tůto výminků, bude-li vec s úradem shodlivá, verejnú redakcii na seba vezmu; jináče, jestli zláště Vy, upr. príteli, kterého jméno všudy oslavuji se, a i od katolíků (kterí by Vás ve svém ovčinci vdečně videli) s radostí zpomínáno býva, redakcí na sebe vzíti ráčite, skrytý, čožkoli ode mne vystane, konati hotov sem. Brzo eště nečo. S tím etc.