Listy Martina Hamuljaka I

(26. VII. 1829)^[534]

d. 26. července 1829

Predrahý príteli!

Premilé psaní Vaše od 13-ho tehož mnoho radosti mi působilo, etc. Stranyva slov. novín myšlénky své, z částky i ostatních prátelů zdejších Vám ku posúzení dále predkladám:

1. Potreba novin. Vědomo mi, že množení novín, zláště politických, nemilo vládě. Slyšeti o nás vůbec: že pospolitý nepotrebuje, jiný, jakožto latině, nemčině aneb maďarčině rozumný, v těchto rečích dosti novín má. Důvodů tedy potreby, aspoň užitku slov. novín z príčiny té nasbírati žádám, aby se rekurs náležitě shotoviti mohel. Ostatně, čo znamenáte, zlaté litery hodno.

2. Obsah. Domnením naším a, jako poznávám, i Vaším měly by zprvu toliko literní noviny vydávány býti. Literní časopis ovšem po svazcích, a sice zo začetí jen po 5—6 arších čtvrtletně vycházeti, a encyklopedického obsahu býti by měl; pítám se však dále, nemělo-li by a jmenovite čo za hlavný predmet slúžiti? Na to vzťahujem najvíce Vaší svatá slova: že národek náš tepruv probuděn a mlékem kojen býti musí.

3. Nárečí, orthografie. Prítel Kollár i ja za to mám, že obojí nárečí, české i slovenské, v temto časopisu místo míti má:

a) Slovenčina nejen v životě pannuje, ale, ačpráve málo, i psána, čtěná, ba i podporována býva; nech by se tedy činlivosti i této stránky príležitost zavdala a literní její jednání prijatá byly tím více, že:

b) Slovenčina, díme, zvučnejší, slovenštejší je, nežli čeština, so staroslovanským a nekterími značnejšími náreči príbuznejší; čo ovšem, je-li tak, pozoru hodno.

c) Dala by se bratrum Čechům príležitosť s naším nárečím obšírneji se obeznati, a čo lepšého u nás nájdú, od nás prijati.

Orthogarfie však nějen v českých, ale i v púze slovenských jednáních rádně obyčejná česká by musela, a jen v ten kráť v posledních Bernolákova by snaď mohla býti, jestli by zaslatel jednání, tisku ovšem hodného, takovú násilně žádal.

Litery pak všudy latinské by zachovávané musely býti:

Takovýto způsob by snaď ku smírení obůch stránek a brzému její sjednocení vésti mohel.

Sem cílejí, myslím, i Vámi a prít. Kollárem umluvené základy grammatičné, kterích ovšem i ja zlomky nekteré mám; prveji ale, než se tyto mutatis mutandis mezi nami ustanovějí, dobre by se tuším stalo, kdyby slovenské nárečí i s jiními, zláště českým a nekterími važnejšími uplně srovnáno, a čo s kterým společného má, v čem od kterého se delí, obširněji ukázáno bylo.

4. Spisovatelstvo, redakcí. Já časopis tento tak pozorujem jako školu a cvičení se v národní literature našínců a sklad literních plodín jejích z jedné stránky, z druhé pak jako prostredek vzdělávání národu, zláště, jestli, čo bych žádal, ústav tento k ústavu společné slovanské bibliotheky, o čemž nižeji, přivtělí se; tu tedy každý krajan pracovati móže, i aby pracoval, zprvu jen nekterý známší listovně, potom každý verejně v samém časopisu aneb i jinak povolán bude, a žeby jistěji ze všech strán pracováno bylo, i odměna, ku príkladu od každého tištěného archu: a) preložení 6, 8, 10 f., b) původní práce 10. 12, 15 f. v. v. slýbiti se móže.

Opravdu najlepšé místo pro vydávání novín Pešť nebo Budín. Tu nejen politické a mercantilné, ale i literní centrum; tu, čeho nikde jinde, i staroslovánské a jakékoli potrebné býti možné litery; odtuďto kamkoli, sem odkuďkoli najlehčejí kommunikácí nejen poštů, ale i jiními príležitostěmi. Však ale kdo z nás redakcí na seba vezme? O tom budúcně.

Druhá naše žádost jest: Založení společné bibliotheky slovanské. Máme už ma počátek zakúpené Appendiniho Notizie a Aeneam Sylvium, i nalezá se u každého z nás neposlední sbírka kníh, které do této bibliotheky oddati míníme. Určení ustavu tehoto zaleželo by v propůjčení prostredků našíncům k dobývání všelijakých, zláště historických a lingvistických známostí potahmo na vlasť naší a národ slovánský, nejináče ku prekladání klassičných díl staré recké a rímské, i novejší cizé literatury: sem by tedy predevším náležely žrídla historii, mluvnice a slovníky s prednejšími dílami slovanských nárečí, pak výbornější díla klassičné staré a cuzé novejší literatury. Sídlo této bibliotheky bylo by v centrum literním vlasti, v Budíne nebo v Pešti, a půjčívaly by se knihy, vyjmúce nekteré, penes debitam securitatis provisionem i na strany pro usibus scriptorum. Takovýto ústav potrebuje ovšem nemalé syly; však ale to nás odstrašiť nemóže; my zdejší prátele zložíme nečo na šťastný počátek, pak budeme milovníky národní literatury o pomůcky prositi, čož by jedem byl prameň pokladnice; druhý povstal by časem z důchodku vydávání novín a jiních kníh, anebožto z rukopisóv buď darem obsáhnutých, buď mírnů cenů zakúpených, které by ustav pomocí predplacení tisknúti dával a odprodával.

Cíl tedy celého ustavu by byl: na literaturu a vzdělanost národní všemožně učinkovati; tu ve školách vyučený dalšého v národní literature poučení a cvičení i dospelá učená hlava k vážnejším vlastenským prácem potrebných prostredků naleznúti; tu i vynaložené usilovnosli mzdu očekávati by mohel. Záverek brzo. Račte o veci této rozmýšlati, a nás radů svů podporovati a písati