Listy Martina Hamuljaka I
Autor: Martin Hamuljak
Digitalizátori: Viera Studeničová, Nina Dvorská, Simona Reseková, Daniel Winter, Eva Lužáková, Ivana Černecká, Lucia Muráriková, Peter Páleník, Slavomír Danko, Zuzana Danišová, Andrej Slodičák
(24. III. 1824)[1]
Milovaný prítěli!
List Tvuj[2] spolu s vlastným Tvým slovníkem[3] s radosťů prijal sem, děkujem Ťi za dobrotu y wčíl naproťi mne proukázanou. Prislachajicou cenu Ti neposilam; než, poneváč Ty y tak bez slovníka byti nechtěš, tento prinavrácení spůsob vynašel sem: ráč totiž pána professora Palkoviče[4] požádati, aby na počet penězi za dílo básnické pána Kollárové Slávy Dcera,[5] jenž mu nekolik exemplarů k rozprodaju poslal, prislachajícých, jeden exemplár svého slovníka, a jeden, což si žádal, Slávy Dceri na lacnejším papyru tisknuté bez placení odevzdati, a pripadajícou za oboje cenu pánu Kollárovi místo hotovích vrátati ráčil; co že pán Kollár za hotové príjme, privolení jehož na dole patrne ručí. Úfam se, že y Ty y pán Palkovič na takovouto správu vděčně pristanete, o co Vás aj prosím.[6] Mrzí mne, že pri tak dobré priležitosti žadané a prisloubené písmo panu Gyurikovičovi[7] odeslati nemůžeme; pán Bernolák[8] nemá je pri rukách, slíbil ale ponově, takové co nejdriv zaopatriti, a mne k odeslání odevzdati. Mezitím priležitně, prosím, ráčiž mne o vyvodě prítomné prosbi mé naučiti, a y na dalé dobre práti
Tvému vernému prítělovi Martinovi Hamulyák
Že žádosti této ve psaní přítomném vyložené hotově přivoluji, to potvrzuji zde připojením podepsáním mého jména vlastní rukou.
Ján Kollár m. p.[9]
v Budíne dne 24-ho brezna 1824
[1] Koncept tohto listu (23,5 x 18,5 cm) Hamuljak pôvodne datoval 24. marca 1824; pretože ho dal ešte prezrieť a schváliť J. Kollárovi, definitívne znenie listu datoval potom 30. marca 1824. Na tomto koncepte sú početné Kollárove vlastnoručné úpravy a doplnky, a preto tento Kollárom upravený koncept prepisujeme v komentároch.
[2] Je to list V. Čaploviča M. Hamuljakovi zo 14. 3. 1824, v ktorom (popri viacerých literárnych informáciách) mu oznamuje, že mu zasiela vlastný exemplár Palkovičovho slovníka a prosí ho o zadováženie Kollárovej Slávy dcery (1824). List uverejnil Jozef Škultéty v Slovenských pohľadoch 1913, s. 444 — 446.
[3] Ide o slovník Jiřího Palkoviča: Bohmisch-deutsch-lateinisches Wörterbuch. Zv. 1, Praha 1820; zv. 2, Bratislava 1821. (V. Čaplovič zaslal Hamuljakovi vlastný exemplár tohto slovníka.)
[4] Jiří Palkovič (1769 — 1850) bol od r. 1803 profesorom katedry česko-slovenskej reči a literatúry na bratislavskom ev. lýceu. Literárne bol činný ako básnik, ale hlavne ako vydavateľ, organizátor a slovnikár. Od r. 1805 vydával známy Kalendář, v rokoch 1812 — 1818 noviny Týdenník a v r. 1832 založil literárny časopis Tatranku. (Pozri najnovšiu prácu Márie Vyvíjalovej: Juraj Palkovič. 1769 — 1850. Kapitoly k ideovému formovaniu osobnosti a pôsobeniu v národnom hnutí. Bratislava 1968.)
[5] Slávy Dcera ve třech zpěvích od Jana Kollára. Druhé vydání. Budín 1824. — Ján Kollár (1793 — 1852) po skončení štúdií na univerzite v Jene od r. 1819 pôsobil ako kazateľ ev. a. v. cirkvi v Pešti. Vydaním Básní (Praha 1821) a Slávy dcery (Budín 1824) sa čoskoro zaradil medzi vynikajúcich básnikov a hlásateľov myšlienky všeslovanskej vzájomnosti. Kollár spolu so Šafárikom boli od 20. rokov 19. stor. hlavnými predstaviteľmi koncepcie československej literárnej a jazykovej jednoty. Medzi zástancami tejto koncepcie a predstaviteľmi druhej bernolákovskej generácie, sústredenej okolo krúžku na čele s M. Hamuljakom, sa od polovice 20. rokov 19. stor. začala rozvíjať užšia spolupráca, smerujúca k postupnému zjednoteniu slovenských národných síl. (Podrobnejšie pozri dielo Jozefa Butvina: Slovenské národno-zjednocovacie hnutie. 1780 — 1848. Bratislava 1965.)
[6] Hamuljakom navrhované riešenie V. Čaplovič neprijal, pretože si medzitým zadovážil nový exemplár slovníka priamo od J. Palkoviča, ako to oznámil vo svojej odpovedi Hamuljakovi zo 7. 4. 1824 (LAMS). V tomto liste mu však navrhol, aby ako protihodnotu zaobstaral pre neho i pre jeho priateľa Juraja Gyurikoviča knihy u peštianskeho antikvára a kníhkupca Ivaniča (podľa osobitného zoznamu, väčšinou diela z katalógov r. 1819). O intenzívnych knižných výmenných stykoch Hamuljaka s Čaplovičom pozri prácu A. Maťovčíka: Vavrinec Čaplovič a osudy jeho knižnice. Martin 1962.
[7] Juraj Gyuriković (1783 — 1848) — uhorský historik a zberateľ starých tlačených i rukopisných pamiatok, bol sudcom na zemskom súde v Bratislave. V. Čaplovič v liste Hamuljakovi z 12. 2. 1824 oznamuje Gyurikovičovu prosbu adresovanú Jozefovi Bernolákovi, aby mu poslal „Diplom Sl. Kral. Mesta M. Terezzopolského“, z ktorého si chcel vyhotoviť odpis.
[8] Jozef Bernolák (1793 — 1841) — pôvodom zo Slanice, ktorý pôsobil ako účtovný úradník v uhorskej dvorskej komore v Pešti, bol Hamuljakovým priateľom, významným členom budínskeho krúžku slovenských vzdelancov a neskôr spoluzakladateľom Spolku milovníkov reči a literatúry slovenskej (1834).
[9] Kollárom upravený koncept tohto listu znie:
Milovaný příteli!
List Tvůj spolu s vlastním Tvým slovníkem radostně prijal sem, děkujem Ti za dobrotu y nyní naproti mně proukázanou. Přislouchající cenu Ti neposílám; než, poněvádž Ty y tak bez slovníka býti nechceš, tento přinavrácení způsob vynašel sem: ráč totiž pána professora Palkoviče požádati, aby na místo peněz za dílo básnické pána Kollára Slávy Dcera, kteréhož mu několik exemplářů k rozpredaju poslal, přislouchajícých, jeden exemplár svého slovníka a jeden, což si žádal, Slávy Dcéry na lacnějším papíře tisknuté bez placení Tobě odevzdati a připadající za oboje cenu pánu Kollárovi místo hotových do počtu přijati ráčil; co že pán Kollár za hotové přijme, privolení jeho vlastní rukou níže podepsané ručí. Prosím y Tebe y pána Palkoviče ráčte na takovouto správu přistati a mně o vaší vůli priležitně návěští dáti.
Mrzí mne, že od pána Bernoláka žádané a přislíbené písmo pánu Ďurikovičovi posaváde odeslati nemůžem; nemá je onen při rukách, slíbil ale ponové, takové zaopatřiti a odeslati, žádaje ještě malou trpelivost. Mezitím ráčiž y nadále dobře přáti
Tvému věrnému příteli Martinovi Hamulyákovi
Že žádosti této ve psaní přítomném vyložené hotově přivolují, to potvrzuji zde připojením podepsáním mého jména vlastní rukou
Ján Kollár m. p.
v Budíne dne 30. března 1824
