Korešpondencia Jána Hollého
Autor: Ján Hollý
Digitalizátori: Michal Garaj, Bohumil Kosa, Robert Zvonár, Viera Studeničová, Michal Belička, Zuzana Babjaková, Zdenko Podobný, Ivana Gondorová, Daniel Winter, Eva Lužáková, Ivana Černecká, Erik Bartoš, Ida Paulovičová, Katarína Tínesová, Peter Páleník, Barbora Majerníková
[847] (10. IV. 1839)
v Pešti 10. aprila 1839
Dvojíctihodný, vysocectěný pane!
Nevypovědanú mi bolesť působilo, když sem, putovav přes Pešť do německých zemí,[848] uslyšal, že Odu, která na Vás písaná ve Hronce vyšla, za urážku máte.[849] Cítím, zajistě cítím, že najvetšié díky Slovanů, kterým ste výborný vtip a život svůj celkom obětovati šlechetný byl, né pak urážky zasluhujete; až právě to na moje svědomí řeknouti můžem, že sem Vás uraziti záměru naskerze nikdy neměl, byv na opak toho Vaším najvetším ctitelem a chválitelem. Ne Vaších zásluh, kterých znám, že daleký veždy budem, neuznanie, ale právě jejich obdivovanie mne Odu tú vynoutilo. Oblíbiv sobě totižto výbornú Vašu Svatoplukiádu tak, že sem se mnoho z něj i z paměti učil, těžko sem to jakosi nésol, že se jej Cirillo-Methodiada (ažprávě se podlejšími sousedé chloubiá) ve básnírskéj ceně celkom nevyrovnala. To mi zavdalo príležitosť upoměnouti Vás na to, že lépě budete stvořený už svět ve částkách okrouhliti, nežli tvořiti nové zase; mladá pak krev sobě nekterých neslušných při tom výrazů dovolila. Kterých odpuštenie tím více dospělejší teď a usedlejší od Vás pýtati smím, že ona Oda bez mojéj vědomosti tisknutá byla. Já sem ju byl s jinými na ukážku poslal jednomu ze přátelů do Peště a tento ju bez mého vedomia dal Kuzmánimu do Hronky.[850] Kdyby se to nebylo stalo, tehdy bych nebyl příčinou Vaších merzot býval. Nebo jen čas ukazuje, co je v práci slušné neb neslušné, dobré anebo zlé. Vtedy se nám samým všecko pačí, když něco stvoříme, toliko čas nám chyby jeho zjevuje. Mojej tedy mladosti a přenáhleniu mého přátele, který dílo, jenžto by lépě ve skrytu bylo zůstávalo, na světlo pustil, Vy odpustite. Bůh Vás zderžuj a podporuj dlouho, aby se ještě mnohým plodům neunavného vtipu Vašého Slovanstvo radovati mohlo. Buďte přesvědčen, že jsem Vašej Dvojíctihodnosti
najvetší ctitel Jonáš Zaborský.
Odpustite, že tak špatně píšem, nebo v cuzině člověk má nástroje písania ne jaké chce, ale jaké míti může.[851]
[847] Originál listu je v LAMS. Pretlačili ho Jozef Škulltéty (J. Š.) v SP XXXI, 1911 (s. 55 — 56) a Ervín Lazár v knihe Jonáš Záborský (Bratislava 1956, s. 225 — 226), a to v pôvodine, bez prepisových úprav. Kým Škultétyho pretlačenie je skoro bez chyby (tým = tím), v Lazárovom je niekoľko nepresných čítaní a vypadnuté viaceré slová, ba celá veta. Pri terajšom pretláčaní meníme: j — í; g — j; w — v; nay-, ney- — naj-, nej-; a okrem toho upravujeme interpunkciu a písanie veľkých písmen.
[848] Jonáš Záborský (1812 — 1876) — neskorší známy dramatik, odchádzal v apríli 1839 cez Pešť na štúdiá do Halle, kde sa v máji zapísal na tamojšiu univerzitu
[849] Záborskému vyšla v Kuzmányho Hronke (II, 1837, 1, s. 17 — 18) báseň Na Hollého, písaná v sapfickej strofe. Autor v nej chváli síce jednotlivé diela Hollého, ale vyslovil aj myšlienku, že básnik by lepšie urobil, keby v svojej starobe dotváral doterajšie dielo a neusiloval sa o nové („lépe již v částkach stvořený okrouhlit svět budeš v zešlém věku, než novotným původu dávat“). Táto báseň skutočne Hollého urazila, ako vieme z korešpondencie Jozefa Petroviča.
[850] Kto poslal báseň do Hronky, nevieme.
[851] Tento list sme v slovenskom preklade zaradili do edície Ján Hollý očami svojich súčasníkov, kde sme odtlačili aj Záborského báseň a pripojili príslušné vysvetlivky.
Galéria obrázkov
Obrázok
