ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

^[1271] (Okolo 20. V. 1844)

Najdražší prátelu!

Po pamaťi toto píšem; nebo kamďal vác oslepam, takže už ništ, čo bi jakími velkími literami tlačene bolo, prečítat nemožem. A pojde-li to tak dal, za kratkí čas nebudem videt. Omšu predca každí den jak za seba, tak i za Ňích, že ju celu naspamat vím,^[1272] odslúžit možem. Na nohi jak tak, bar nedobre, zakad nepríjde lupaní, ktere očekavat už mam, chodím. Darební sem, chuti nijakej v ničom nenachadzam; každí den rano mňa napína a pod srdcom ločka, ale ništ nejde ven, krem nekedi trochu čistej slanej vodički, pritom srdco silne a celí puls až v hlave a na jaziku silno velmi bije. Mislím, že je toto všecko na šlak, jako sem už raz na rovnej ceste na praví bok padel.

Pesnički s pomocu božu pred Velku nocu 1. dubňa sem dokonal v počťe 259. Dal sem jích Jurovi Holčekovi, veselskemu farárovi,^[1273] abi jích prepísal preto, až bi jeden exemplar zahinul, abi aspoň druhí zostal. Ten ale predca pred dvoma tídní, jako mi sam povedal, ništ ešče s nich neprepísal. Prislúbil vrbovskí kaplan Maťejka,^[1274] že mu jích pomože písať.

Na Ňích je všecka naďej, abi mohli na svetlo vijíť. Škoda bi jích bolo zahinut, asnad bi mali aj dobrí odbit. Kebi sa vitlačili bez not a partesov, snadna vec bi bola; a mohlo bi to bit jako pátí zvazek Básňí.^[1275] Bídne a ozaj bidne su naše pesnički svaté, aj ti, čo Knap zebral^[1276] a povedal, že vistavil v rímach, jako kebi na mraz anebo na sviňe trubil.

J. H.